Uzbekistán

Obecně

Rozloha:447 400 km² (57. na světě) z toho 5 % vodní plochy Poloha: 37°-46° S, 56°-73° V Využití plochy: 9 % orná půda, 46 % pastviny, 3 % lesy, 42 % ostatní Reliéf: nejvyšší bod – Adelunga Toghi (4 301 m), nejnižší bod – Sariqarnish Kuli (-12 m) Vodstvo:nejdelší řeka – Amudarja (2 540 km) Klima: mírný pás Biota: pouště a polopouště

Uzbekistán, oficiálně Uzbecká republika (uzbecky O’zbekiston Respublikasi / Ўзбекистон Республикаси) je vnitrozemský stát ve Střední Asii. Jeho sousedy jsou Afghánistán na jihu a státy Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Turkmenistán. UzbeckáSSR byla jednou ze svazových republik Sovětského svazu; nezávislost získal Uzbekistán při jeho rozpadu roku 1991.

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: 27 372 000 (44. na světě, odhad 2007) Hustota zalidnění: 60 ob. / km² (139. na světě) Národnostní složení: 80% Uzbekové, 5,5% Rusové, 5%Tádžikové, 3% Kazaši, Karakalpakové 2,5%, Tataři 1,5% atd. Náboženství: muslimové 88% (převážně sunnité), pravoslavní 9%, jiní 3% Věkové složení: 0-14 r. 36,32 %, 15-64 r. 59,06 %, nad 65 r. 4,62 % Roční přirozený přírůstek: 1,65 % Střední délka života – muži: 60,24 let Střední délka života – ženy: 67,56 let Gramotnost: 99 % Urbanizace: 36,6 % Úřední jazyk: uzbečtina (úřední) 74.3%, ruština 14.2%, tádžičtina 4.4%, jiné 7.1%

Uzbekistán je s 27 miliony obyvatel nejlidnatější zemí střední Asie a po Ruské SFSR a Ukrajinské SSR byl třetí nejlidnatější sovětskou republikou. Počet obyvatel rychle stoupá: třetina obyvatel Uzbekistánu je ve věku pod 14 let.

Uzbekové tvoří s 80 % převážnou část populace a jejich podíl mírně stoupá. Dalšími etnickými skupinami jsou Rusové (5,5 %), Tádžikové (5 %), Kazaši (3 %), Karakalpakové (2,5 %), Tataři (1,5 %) a další.

Hospodářství:

Tvorba HDP: 51 % služby, 21 % průmysl, 28 % zemědělství Zaměstnanost: 36 % služby, 20 % průmysl, 44 % zemědělství HDP (parita kupní síly): 48,24 mld. USD Nezaměstnanost: 0,7% Dluh: 5,032 mld. USD Zemědělství – sklizeň: pšenice, kukuřice, zelenina, ovoce, hrozny, bavlna Zemědělství – chov dobytka: skot, ovce, kozy, velbloudi Průmysl – těžba: ropa, zemní plyn, měď, uran, zlato, molybden Průmysl – energetika (podíl elektráren): tepelné 86,4 %, vodní 13,6 % Průmysl – energetika (výroba): 42,876 mld. kWh Průmysl – energetika (spotřeba): 43,455 mld. kWh Vývoz: bavlna, zlato, zemní plyn, průmyslová hnojiva, textil zboží, potraviny, automobily Dovoz: stroje, chemikálie, potraviny Odběratelské země: Rusko, Itálie, Kazachstán, Tádžikistán Dodavatelské země: Rusko, Jižní Korea, Německo, USA, Turecko, Kazachstán, Čína Doprava: 3 380 km železnice, 81 600 km silnice Měna: sum (UZS)

Politika:

Hlavní město: Taškent (2 106 000 obyv.) Další města (tis. obyv.): Samarkand 368, Namangan 341 Správní členění: 12 provincií a 1 autonomní. rep. Datum vzniku: 1. září 1991 (nezávislost na Sovětském svazu) Forma vlády: prezidentská Státní zřízení: republika Hlava státu: Islam Karimov (od 24. března 1990 Předseda vlády: Šavkat Mirzijajev (od 11. prosince 2003) Členství: OSN, OBSE, SNS

Ostatní:

Mezinárodní zkratka: UZB Vstoupení do OSN: 1992 Mezinárodní poznávací zkratka (MPZ): UZ Jízda: vpravo Internetová doména – tj. Počet internetových uživatelů: 880 000 uz Čas k SEČ: +4

Historie:

Starověk a středověk

Počátky uzbecké historie jsou spjaty s Perskou říší. V 6. století na tomto území vznikl turkitský kaganát a v 8. století sem vpadli Arabové, kteří sem přinesli islám. Země byla násilně islamizována. V letech 1219 – 1220 vpadl do Uzbekistánu Čingischán. Jeho působení zde je spojeno s rabováním a vražděním místních obyvatel. Název Uzbekistán je odvozen od chána Oz Bega, který vládl zemi v letech 1313 – 1340. Ve 14. století země začal vzkvétat a to hlavně díky obchodu. Centrem se stal známý Samarkand. V 16. století začali do země přicházet kočovní Uzbekové. Vytvořili několik chanátů a začali mezi sebou válčit.

Ruská nadvláda

V 60. letech 19. století zaútočilo na chanáty carské Rusko a celou zemi si podmanilo. Odpor proti ruské nadvládě ale nikdy neuhasl. Po první světové válce se Uzbekistán stal součástí bolševického Ruska. Roku 1924 byla vyhlášena Uzbecká sovětská socialistická republika. Celé období sovětské nadvlády je spojeno s etnickými konflikty v zemi, kde žije na 60 etnických skupin. SSSR využíval Uzbekistán hlavně jako zdroj bavlny.

Nezávislost

Uzbekistán vyhlásil nezávislost roce 1991, kdy se rozpadl SSSR na 15 nástupnických států. Hned po vzniku se stal členem Společenství nezávislých států. Do čela republiky stanul bývalý člen místní komunistické strany Islam Karimov. Volby, které ho do křesla vynesly, byly označeny za nedemokratické. Hned po zvolení Karimov podporoval protiruské nálady v zemi. V zemi vypukly etnické nepokoje. V tomto období opustilo Uzbekistán na 2 milióny Rusů. V roce 1992 zakázal všechny opoziční strany a některé jejich vůdce poslal do vězení za protistátní aktivity.

Současnost

Země se postupně stala útočištěm islámských radikálů. Radikálové se pokusili spáchat atentát na prezidenta Karimova, ale ten atentát přežil. V roce byl Karimov opět zvolen za prezidenta ve volbách, které byly znovu označeny za zfalšované a nedemokratické. Po 11. září 2001 se Uzbekistán přidal na stranu spojenců a dokonce poskytl své území vojsku USA při vpádu do Talibanem ovládaného Afgánistánu. Boje s islámskými radikály se vyostřovaly a do vězení mířilo stále více lidí.

V roce 2004 vybuchly bomby na velvyslanectví Izraele a USA v hlavním městě. K útoku se přihlásila Al-Kaida. Poté se uzbecká vláda zapojila po boku USA do boje proti terorismu. V roce 2005 proběhla v městě Andižan na východě země protivládní demonstrace. Vojáci stříleli do davu a asi 100 demonstrantů zabili. Západ uvalil na Uzbekistán embargo, ale jinak nezasáhl. V prosinci 2007 byl Karimov zvolen opět prezidentem. Volby nebyly Západem opět uznány za svobodné.

Politika

Dnes, ačkoliv proklamativně demokratický, je Uzbekistán ovládán režimem, autoritativního prezidenta Islama Karimova. Islam Karimov byl posledním generálním tajemníkem Komunistické strany Uzbekistánu před rozpadem Sovětského svazu a i po osamostatnění Uzbekistánu mu po výhře v pochybných volbách zůstala moc v rukou. Prezident Karimov uplatňuje vůči svým občanů zostřenou represivní politiku, která je nominálně odůvodněna nutnou obranou před islámským extremismem. V současnosti je pod záminkou islamismu potlačována jakákoliv opozice. V oblasti známé tvrdými autoritářskými režimy není však považován za nejhorší.

Stručná charakteristika politického systému

Podle čl. 1 Ústavy Uzbecké republiky z 8. prosince 1992 je Uzbekistán „suverénní demokratickou republikou“. Ve skutečnosti je Uzbekistán zemí s autoritativním režimem v čele se silným prezidentem a s de facto symbolickými pravomocemi ostatních nejvyšších orgánů státní moci (parlament – Olij Mažlis, který je zákonodárným orgánem, od roku 2004 dvoukomorovým), Ústavní soud (Konstitucionnyj sud) atd. Nejvyšším výkonným orgánem je Vláda (Kabinět ministrov) Uzbecké republiky v jehož čele stojí od roku 2005 předseda vlády (do té doby předsedal vládě prezident). I zde má ale rozhodující slovo prezident.

Politické strany zastoupené v Olij Mažlis:

  • Liberálně-demokratická strana Uzbekistánu (LDPU)
  • Lidově-demokratická stranyaUzbekistánu (NDPU)
  • Sociálně-demokratická strana Uzbekistánu „Adolat“ (Spravedlnost)
  • Národně-demokratická strana Uzbekistánu „Fidokorlar“ (Sebeobětování)
  • Obrozená národně-demokratická strana Uzbekistánu „Millij Tiklaniš“ (Národní obrození)

Politické strany postavené uzbeckým režimem mimo zákon:

  • „Birlik“ (Jednota)
  • „Erk“ (Svoboda)
Hlava státu (jméno, kompetence)

Prezident je hlavou státu a výkonné moci. Jeho rozsáhlé pravomoci jsou formalizovány v článku 93 Ústavy Uzbekistánu. Na základě a k provádění Ústavy a zákonů může vydávat výnosy, nařízení a usnesení. Je volen na dobu 7 let, naposledy byl zvolen v prosinci 2007, takže jeho funkční období bude trval do roku 2014. Podle Ústavy se po uplynutí funkčního období stává doživotním členem Ústavního soudu.

Prezidentem Uzbekistánu je Islam Abduganijevič Karimov, nar. 30. 1. 1938. Je třeba zdůraznit, že prezident má zákonodárnou iniciativu, kterou realizuje buď přímo návrhy zákonů nebo svými výnosy. V podstatě všechny zákony, které jsou v poslední době přijímány, vycházejí z prezidentovy zákonodárné iniciativy.

Olij Mažlis (parlament):

Nejvyšším zastupitelským orgánem Uzbekistánu je Olij Mažlis který vykonává zákonodárnou moc. Skládá se ze dvou komor: Senátu a Zákonodárné komory.

Hospodářství

Na úvod je třeba konstatovat, že získat v Uzbekistánu jakékoliv oficiální souhrnné údaje, a to nejen makroekonomické, je stále obtížnější. O to víc to platí o makroekonomických datech. A to nebereme v úvahu jejich průkaznost. Pro ilustraci, Statistický přehled Uzbekistánu za rok 2006 obsahoval 48 stran makroekonomických dat, v roce 2007 to bylo 46 stran a za rok 2008 již jen 42 stran. Jeho náklad činil za rok 2008 celkem 93 kusů, t.j. o 3 více než v roce 2007. Při zpracování této STI byly proto použity i údaje převzaté od Světové banky (SB) a auditorské firmy Price Watehouse Coopers. Ovšem ani jejich údaje nejsou zcela spolehlivé a nezřídka se pohybují na hranici spekulací. Kromě toho byly získávány informace od nejrůznějších uzbeckých zdrojů, které jsou ovšem roztříštěné a hlavně se vyznačují nechutí cokoliv sdělovat.

Uzbekistán je zemědělsko – průmyslovou zemí s rozsáhlým nerostným bohatstvím, přičemž geologicky prozkoumáno je jen zhruba 30% jeho území. Jde o méně rozvinutou zemi s těžko definovatelným charakterem ekonomiky. Na jedné straně se jakoby zavádí tržní ekonomika a na druhé straně se stále používají nástroje státního intervenování, které nezřídka přecházejí až v dirigismus. Navíc většina rozhodovacích procesů je vysoce centralizována. Příkladem z nejnovější doby je nařízení, podle kterého všechny podniky musí vytvořit 3 – 6 nových pracovních míst, aby bylo možno absorbovat navrátilce z Ruska a Kazachstánu, kde pro ně není v současné době v důsledku krize práce. Státní intervence se realizuje přímo, t.j. prezidentskými výnosy, případně usneseními vlády nebo ministerstev a hokimiátů (místních úřadů), anebo nepřímo formou zákonodárné iniciativy prezidenta. Jsou i případy, kdy prezident osobně přebírá kontrolu nad některými významnými podniky. Takovým případem je uzbecká společnost Novojinskij gorno – metalurgičeskij kombinat, který se zabývá těžbou zlata a uranu. V květnu 2008 ho vzal prezident Karimov pod osobní kontrolu. Přes oficiálně publikované vynikající ekonomické výsledky dosažené v roce 2008 nelze rozhodně podléhat iluzi o stabilně se rozvíjejícím uzbeckém hospodářství. Ve skutečnosti je ekonomická situace v zemi značně napjatá. To lze doložit mj. stále stoupajícími cenami. Pro ilustraci k 15. září byly zvýšeny ceny benzínu a motorové nafty o 22%. Kromě toho v prvním pololetí 2008 a na začátku 2. pololetí došlo ke zvýšení cen základních potravin, el. energie, služeb apod. Tato tendence pokračovala i ve 2. pololetí 2008 a trvá i na začátku roku 2009. To vyvolává už i místy zjevnou nespokojenost.

Hodnocení ekonomického vývoje za rok 2008, stejně jako za celý předchozí rok podle základních makroekonomických ukazatelů publikovaných ve Statistickém přehledu Goskomstatu a projevu prezidenta je vynikající. Ovšem i uzbecká statistika hovoří pouze o předběžných údajích stejně jako v roce 2007 (Statistický přehled Republiky Uzbekistán 2008, str. 4). Definitivní údaje za rok 2007 nebyly publikovány, stejně tak to dopadne s údaji za rok 2008. Sporná je ovšem i věrohodnost publikovaných údajů.

Nelze přehlédnout ani vysokou míru korupce. Podle Transparency International se Uzbekistán pohybuje neustále na nejnižších příčkách žebříčku, v roce 2008 byl hodnocen na 175. místě ze 179. zkoumaných zemí.

Pokud jde o další vývoj, tak Uzbekistán v podstatě přímo globální krizí zasažen nebyl. Nicméně její následky pocítí tvrdě. Poklesly ceny bavlny, jedné z nejvýznamnějších uzbeckých komodit. Budou se navracet „gastarbeitři“ z Ruska a Kazachstánu, což jednak sníží přítok peněz z těchto zemí a vyvolá vyšší nezaměstnanost. Na to reagauje vedení státu tlakem na snížení dovozů, zvýšení exportu především hotových výrobků nebo alespoň polotovarů a na tvorbu pracovních míst. Nástroje k tomu má. Jaká bude jejich efektivnost je ovšem otázkou. Tlak na snížení importu a zvýšení vývozu výrobků se periodicky objevuje, ale výsledky příliš nepřináší. Objem šedé ekonomiky se dlouhodobě odhaduje na 40 až 50% HDP. To platí i pro rok 2008. Objem černé ekonomiky t.j. zejména různé formy nelegálního směňování peněz a tzv. zhotovostňování čili „обналичивание“ lze jen těžko odhadnout.

Uzbekistán i nadále zůstává do jisté míry závislým na zahraniční pomoci, i když zdaleka ne tak jako např. sousední Tádžikistán nebo Kyrgyzstán.

Základním problémem uzbecké ekonomiky je rozpor mezi snahou vybudovat tržní ekonomiku při současném zachování státního dirigismu (v jeho nejčistší podobě) v řízení hospodářství a vysokou centralizací rozhodovacího procesu. Navíc jsou některá odvětví ekonomiky nějakým způsobem monopolizována, např. vývoz ovoce a zeleniny, zlata barevných kovů, bavlny atd.. Vzniká tak jakýsi „kočkopes“, který pochopitelně nepřispívá k rozvoji hospodářství. Dále je třeba zmínit absolutní nedostatek technických specialistů v nejrůznějších oborech a skutečných řídících pracovníků. Bez významu nejsou ani nejrůznější byrokratické překážky a klanová struktura. Téže je třeba zmínit mnohokrát opakované problémy se směnitelností domácí měny na zahraniční valutu, problémy s hotovostí atd.

Pro nejbližší budoucnost nelze předpokládat, v souvislosti s opětovným zvolením prezidenta Karimova, žádné zásadní změny. Na druhou stranu je tato skutečnost zárukou stability pro nejbližší a zřejmě i vzdálenější budoucnost. Nadále se budou posilovat pozice Ruska a Číny v ekonomice Uzbekistánu. Pro ilustraci uvádíme některé kroky:

  • v únoru 2008 potvrdil prezident Karimov kurz strategického partnerství s Ruskem
  • v únoru zaveden pravidelný vlakový spoj Taškent – Novosibirsk a zpět
  • v témže měsíci schválen pětiletý program spolupráce Rusko – Uzbekistán
  • ruský gigant LUKOIL koupil naftovou společnost SNG Holdings a oznámil, že bude investovat v Uzbekistánu do geologického průzkumu a těžby plynu 5,5 miliardy USD
  • červen 2008 – Rusko získalo kontrolní balík v taškentském leteckém závodě Gosudarstvěnnoje akcioněrnoje obščestvo Taškentskoje aviacionnoje proizvodstvěnnoje objediněnji imeni Čkalova (TAPOiČ)
  • ruský dinosaurus LUKOIL skoupil všechna uzbecká aktiva společnosti Sojuzněftěgaz
  • v září se ruský premiér Putin domluvil s Karimovem na výstavbě plynovodu SAC 3 a dále byla podepsána dohoda o hospodářské spolupráci na období 2008 až 2012
  • v témže měsíci ruské společnosti Rostelekom a MTT zahájili působení v Uzbekistánu
  • v říjnu oznámili Gazprom, že bude investovat do geologického průzkumu Usť – Jurtské plošiny 35,5 miliónu. To znamená, že do konce roku 2010 proinvestuje Gazprom v Uzbekistánu celkem 400 miliónů USD

atd….

V souvislosti s tím bude Japonsko poskytovat Uzbekistánu nejrůznější pomoc (rozuměj vyhazovat peníze uzbeckým oknem), aby omezilo vliv těchto států. Bohužel už je to jen „sypáním písku pod rozjetou lokomotivu“. Novým prvkem je prognozovaný příliv investic, zejména přímých, z Kazachstánu do malých a středních výrobních podniků v souvislosti s některými problémy, které v Kazachstánu nastaly.Zatím se ovšem tato prognóza příliš nenaplňuje. Pokračuje a bude i nadále pokračovat odliv mozků. V souvislosti s globální krizí lze počítat s podstatně sníženým přítokem peněz zejména z Ruska a Kazachstánu.

V polovině roku 2008 byl přijat program nazvaný: „Antikrizový program k odvrácení a neutralizaci následků světové ekonomické krize na období 2009 až 2012“. Ovšem publikován byl až 19. února 2009. Obsahuje zejména následující opatření:

1.poskytnout exportétům výhodné úvěry na dobu až 12 měsíců s ročním úrokem nepřevyšujícím 70% refinanční sazby (t.j. 9,8%) 2.osvobodit až do roku 2012 podniky se zahraničními investicemi od všech daní a poplatků, kromě DPH, pokud vyrábějí hotovou produkci 3.provést opatření na snížení vlastních nákladů o 20% a za tím účelem stimulovat vedoucí pracovníky 4.snížit energetické ztráty 5.podpořit vnitřní trh 6.omezit růst cen energií a komunálních služeb v roce 2009 na maximálně 6 – 8% se zachování rentabilityKromě výše uvedeného programu vláda schválila následující priority sociálně – ekonomického rozvoje na období 2009 až 2010, a to zejména:

  • pokračovat ve strukturálních reformách a diverzifikaci ekonomiky
  • zásadně zlepšit úroveň života na vesnici, zejména vybudovat sociální a výrobní infrastrukturu, úplně přehodnotit statut, roli a význam vlastníka, podnikání, zejména drobného a středního, všestranně podpořit farmářské podnikání
  • urychleně rozvíjet služby a drobné podnikání všeobecně
  • rozvíjet sociální a výrobní infrastrukturu všeobecně
  • zdokonalovat bankovnictví, zejména získávat volné prostředky obyvatelstva a podniků
Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory

Objem průmyslové výroby za rok 2008 činil v absolutním vyjádření 11,5 miliardy EUR, není uvedeno v jakých cenách, takže lze předpokládat, že v běžných cenách, tj. představuje nárůst o 12,7% oproti roku 2007. Výroba spotřebního zboží dosáhla za rok 2008 objemu 3,6 miliardy EUR, což je zvýšení ve srovnání s rokem 2007 o 17,7%. Z toho potravinářské zboží představuje objem 1,5 miliardy EUR, t.j. zvýšení ve srovnání s rokem 2007 o 19,3%, výroba nepotravinářského spotřebního zboží dosáhla hodnoty 2,1 miliardy EUR, což je zvýšení o 16,6%.

Nejrychleji se rozvíjel potravinářský průmysl (růst o 28,2% ve srovnání s rokem 2007), následuje průmysl paliv s přírůstkem 23,9% oproti roku 2007 a po něm strojírenství a zpracování kovů, které se zvýšilo o 23,5% oproti roku 2007. Nejhůře dopadla barevná metalurgie s poklesem o 5,1% ve srovnání s rokem 2007 a za ní elektroenergetika, která vyprodukovala o 0,4% méně než v předchozím roce.

Některé údaje z jednotlivých průmyslových odvětví (absolutní hodnota + % roku 2007):

  • výroba elektrické energie: 50,1 miliard kWh, 102,3
  • výroba tepelné energie: 19,8 milionu Gcal, 97,2
  • ropa a plynový kondenzát: 4,8 milionu tun, 97,6
  • benzin: 1 464,1 tis tun, 103,2
  • motorová nafta: 1 287,2 tis tun, 92,4
  • mazut: 539,5 tis tun, 78,4
  • kerosin: 361,7 tis tun, 120,6
  • mazací tuky: 261,2 tis tun, 86,4
  • plyn zkapalněný: 248,1 tis tun, 104,4
  • ocel: 685,7 tis tun, 104,5
  • válcovaný materiál: 643,0 tis tun, 103,8
  • umělá hnojiva: 1 064,9 tis tun, 104,2
  • umělá vlákna: 19 646 tun, 79
  • kyselina sírová: 924,4 tis tun, 94,6
  • osobní automobily: 195 038 ks, 113,5
  • autobusy: 1 556 ks, 139,4
  • náhradní díly automobilové: 69,02 milionu EUR, 123,3
  • traktory: 2 437 ks, 101,1
  • kultivátory traktorové: 1 773 ks, 113,4%
  • akumulátory: 447 tis ks, 100,9
  • chladničky a mrazničky: 6 218 ks, 57,7
  • kabely: 83,3 miliónu EUR, 151,9
  • kabely telefonního spojení: 7 790 km, 67,0
  • cement: 6 647 tis tun, 110,0
  • železobetonové konstrukce a díly: 150,1 tis m3, 85,1
  • sklo okenní 2mm: 12 412 tis m2, 103,8
  • lahve: 247,6 mil ks,83,8
  • bavlněné vlákno: 1 174,2 tis tun, 104,4
  • semena bavlníku: 1 821,9 tis tun, 103,9
  • bavlníkový brak: 88,3 tis tun, 108,6
  • surové hedvábí (nitě): 281,2 tun, 75,9
  • bavlněná příze: 136,1 tis tun, 89,5
  • látky: 114,1 miliónu m2, 72,5
  • trikotážní výrobky: 29 163 tis ks, 82,9
  • mléko a mléčné výrobky: 19,4 tis tun, 118,5
  • konzervy: 157,9 milionu ks, 134,9
  • cukr pískový: 254,3 tis tun, 148,8
  • olej rostlinný: 284,6 tis tun, 102,5
  • těstoviny: 17,1 tis tun, 97,7
  • vodka a lihové nápoje: 8 566 tis dal*, 99,6
  • víno: 2 446 tis dal, 101,6
  • pivo: 11 947 tis dal, 113,9
  • minerálky: 112,3 milionů litrů, 132,7
  • papirosy a cigarety: 10 461 milionů ks, 119,8
  • mouka: 1 425,6 tis tun, 98,9
  • krmiva: 698,2 tis t, 117,5

1 dal = 10 litrů, uzbecká statistika používá tuto jednotku

Energetická vybavenost Uzbekistánu se pohybuje nad světovým průměrem, elektroenergetická vybavenost se nachází na úrovní světového průměru. Ovšem efektivnost využití energetických zdrojů je velice nízká. Energetická náročnost uzbeckého národního hospodářství je 9x vyšší než světový průměr, energetické náklady na jednotku HDP převyšují světový průměr šestkrát.

V současné době je hlavním zdrojem energie v Uzbekistánu zemní plyn. Jeho reálné zásoby v Uzbekistánu činí zhruba 5,1 až 6,25 triliónů m3, z toho asi 2/3 tvoří tzv. volný plyn a zbytek tzv. souběžný, t.j. takový, který je rozpuštěn v ropě. Podle odhadů zásoby zemního plynu v Uzbekistánu by měly stačit na dobu 30 až 40 let. Zemní plyn představuje v současné době 80% tepelně – energetické bilance Uzbekistánu. Uzbekistán je 8. na světě v těžbě zemního plynu. Údaje o těžbě zemního plynu ani o jeho exportu Uzbekistán nepublikuje. To je pochopitelné, neboť vzhledem ke ztrátám, které jsou na vrub dopravy plynu, by takový údaj stejně neměl žádnou vypovídací hodnotu. Z dostupných údajů lze pouze konstatovat, že export uzbeckého plynu převyšuje objem 14 miliard m3 ročně. Toto množství chce Uzbekistán ještě zvýšit a současně upravit cenu, za kterou bude plyn dodávat do Ruska, na světovou. Zatímco v prvním pololetí 2008 dodával Uzbekistán Rusku zemní plyn za cenu 130 USD/1000 m3, tak ve druhém dodává za 160 USD/1000m3 a od roku 2009 bude prodávat stejné množství za 300 USD. To se dotkne hlavně Polska a Ukrajiny. Rusko nepochybně uplatní různé zápočty a odpočty, takže skutečná cena nebude vyšší než 200 USD. Hlavním problémem uzbeckého plynárenského odvětví je však technický stav plynovodů, který neumožňuje využívat jejich plnou kapacitu (blíže viz kapitola 4.7.) Zde jsou výborné a hlavně reálné příležitosti pro české firmy, problémem z uzbecké strany je však financování, ostatně jako u všeho.

Reálné zásoby ropy jsou na úrovni zhruba 818 mil tun, ropného kondenzátu okolo 320 mil tun. Předpokládané zásoby ropy činí okolo 3,5 miliard tun. Ropa představuje podíl ve výši 16% na tepelně energetické bilanci Uzbekistánu. Údaje o těžbě ropy a plynového kondenzátu viz shora. V současnosti je však Uzbekistán čistým dovozcem ropy, neboť dováží více než exportuje. Předpokládá se, že Uzbekistán má zásoby ropy na 20 let a plynového kondenzátu na 25 let.

Ropněplynárenský sektor ovládá monopolně Národní holdingová společnost Uzbekněftěgaz, kdy 99,7% základního kapitálu vlastní uzbecký stát. Tato společnost je 8. největším producentem zemního plynu na světě. Strategická důležitost rozvoje průzkumu a těžby plynu je zřejmá. Na ni ovšem Uzbekněfěgaz nemá dostatek vlastních prostředků. Proto prezident nabídl tuto oblast ruským těžařským gigantům Gazpromu a Lukoilu za cenu jejich částečné kontroly nad uzbeckým exportem plynu a ropy. Spolupráci v průzkumu a těžbě plynu ovšem nabídl i Japonsku, Číně, Koreji a Malajsii. Proto je rovněž v poslední době věnována pozornost úsporným opatřením v těžbě, rozvodu a spotřebě ropy a plynu a ve výrobě, rozvodu a spotřebě elektrické energie, zatím ale bez hmatatelných výsledků. Ruské společnosti Gazprom a Lukoil zahájily průzkum a rozpracování nalezišť ropy a plynu v centrální oblasti Kyzylkumu a Usť – Jurtu. Budou provádět i modernizaci kompresorových stanic a plynovodů. Zde působí i české firmy, především ERIELL Corporation s.r.o. a předpokládá se i účast i dalších českých firem.

Zatím bylo na území Uzbekistánu k 01.01.2009 objeveno 210 ložisek uhlovodíkových paliv, z toho 50% z nich je v rozpracování, 35% je připraveno k exploataci a na ostatních se provádí geologický průzkum. Z nich nejsilnější pozice zaujaly Gazprom, Lukoil a čínský obr CNODC.

Pokud jde o uhlí, tak odhady jeho zásob v Uzbekistánu se různí. Podle některých odhadů činí zásoby hnědého uhlí okolo 2 miliard tun, podle jiných 3 miliardy. Zásoby černého uhlí se odhadují asi na 0,5 miliard tun. Hnědé uhlí se dobývá hlavně v Angrenské pánvi. Jeho nevýhodou je jeho nízká výhřevnost – 3500 kcal/kg. Černé uhlí se dobývá v Bajsunské a Šargunské uhelné pánvi. Většina uzbeckého uhlí se těží povrchovým způsobem. Údaj o celkové těžbě uhlí v roce 2007 nebyl publikován, je dispozici jen odhad a to okolo 3 milionů tun. Uzbekistán chce nahradit částečně zemní plyn při výrobě elektrické energie uhlím, aby mohl zvýšit export zemního plynu. Proto podle vládního programu by měla vzrůst těžba uhlí do roku 2010 na 9,4 milionu tun, z toho černé má představovat objem okolo 110 tis tun.

Hydroenergetické zdroje spočívají ve dvou říčních systémech – Amudarji a Syrdarji. Většina vodních elektráren je vybudována na řece Syrdarji a jejích přítocích. Kapacita uzbeckých vodních elektráren činí 1,7 MW. Produkce potom představuje okolo 6,4 miliardy kWh za rok. Ovšem energetický potenciál všech uzbeckých vodních zdrojů je nepoměrně vyšší. Odhadovaná kapacita činí 7,445 MW s přepokládanou výrobou elektrické energie 26,7 miliardy kWh ročně. využíváno je tato kapacita v současnosti asi z jedné čtvrtiny. Vodní elektrárny ovládá prakticky monopolně Státní akciová společnost Uzbekenergo. Její výrobní program zahrnuje mj. rekonstrukci a modernizaci všech uzbeckých vodních elektráren.

Uhelné a hydroenergetické zdroje se podílejí na uzbecké tepelně energetické bilance zhruba 5%.

Uzbekistán plánuje postupné využití obnovitelných energetických zdrojů. Na prvním místě je to sluneční energie. Na území Uzbekistánu dopadá ročně zhruba 4x více sluneční energie než je je jeho roční spotřeba energetických zdrojů. Uzbekistán využívá slunečních kolektorů pro ohřev vody v různých sférách (celková plocha slunečních kolektorů je zatím okolo 40 tis m2). Dále fungují sluneční elektrárny s kapacitou okolo 10 kW.

Hodnotový potenciál větrné energie v Uzbekistánu je odhadován na 2,2 milionu tun ropného ekvivalentu a technický na 0,427 milionu tun ropného ekvivalentu, zatím však využívána není.

Biomasa představuje další energetický zdroj Uzbekistánu. Patří sem hlavně stonky bavlníku a třtiny. V rámci projektu PROON byla vybudována jedna stanice na zpracování biomasy s kapacitou 300 m3 plynu a 10 tun ekologického hnojiva za den.

Uzbekistán disponuje též značnými zdroji geotermální energie. Její hodnotový poptenciál je odhadován na 6 700 miliard tun ropného ekvivalentu. Zatím využíván není.

Uzbekistán má značné zásoby uranu a patří mu 7. až 8. místo na světě. Dále zaujímá 10. až 11. místo v zásobách mědi. Zde jsou nějvětšími důlními podniky Almalikskij gorno-metalurgičeskij kombinat a Uzmetkombinat.

Uzbekistán též disponuje významnými zdroji stříbra, molybdenu, olova, zinku, wolframu a lithia. Údaje o jejich těžbě Uzbekistán nepublikuje, alespoň ne pravidelně.

Nelze pominout uzbeckou těžbu zlata. Uzbekistán sice údaje o své těžbě zlata také nepublikuje, ale odhad činí 80 tun ročně. Tuto těžbu však Uzbekistán může snadno regulovat. Zlato se těží v Uzbekistánu v 9 nalezištích. Prozkoumané zásoby obsahují asi 2,1 tis tun, předpokládané 3,3 tis tun ve 41 nalezištích. Těžbu zlata realizují 4 podniky, nějvětší z nich jsou Navojský a Almalikský důlní kombinát.

Zemědělství – vývoj, struktura

Zemědělství je stále velice významným odvětvím uzbeckého hospodářství. Hodnota zemědělské výroby představovala za rok 2008 částku 5,1 miliardy EUR. To představuje nárůst oproti roku 2007 o 4,5%. Z toho rostlinná výroba představuje podíl v objemu 2,7 miliardy EUR, což představuje nárůst o 2,8% oproti roku 2007. Živočišná výroba vyprodukovala hodnotu 2,4 miliardy EUR, zvýšení oproti roku 2007 o 6,7%. Takže podíl rostlinné výroby na celkové zemědělské výrobě činila v roce 2008 53,5% a živočišné 46,5%.

V roce 2007 bylo oseto celkem 3 609,3 tis hektarů zemědělské půdy, t.j o 48,3 tis hektarů více než bylo oseto v roce 2007.

V nestátním sektoru bylo realizováno celkem 99,9% zemědělské výroby.

Statistiky i nadále neuvádějí výměru zavlažované půdy. Zavlažování je totiž velkým problémem Uzbekistánu. Způsobuje mj. vysychání Aralského moře, s nímž souvisí zasolování půdy v oblastech sousedících s Aralským mořem, a to nejen v Uzbekistánu, ale i v Kazachstánu a Turkmenistánu a dokonce zasahuje i Kyrgyzstán. Nejde ovšem o samotné zavlažování, ale neefektivní a neracionální hospodaření s vodou při zavlažování, dále špatný technický stav zavlažovacích zařízení, zanesení hlavních kanálů atd. Problémy týkající se vody, které byly s Kyrgyzstánem v předchozí zimě vyřešeny, vypukly nanovo v zimě 2007/2008. Uzbekistán přestal dodávat Kyrgyzstánu elektrickou energii, což donutilo Kyrgyzstán vyrábět tuto na svých hydroelektrárnách. To mělo za následek nedostatek vody na jaře 2008 a nízké dodávky vody do Uzbekistánu, kde zaschla znáčná část osevních ploch bavlny a dalších plodin. To mělo pro uzbecké zemědělství těžké důsledky. Obdobně je tomu ve vztazích s Tádžikistánem. Uzbekistán se obává, že výstavbou, resp. dokončením hlavních tádžických vodních děl bude ohroženo zásobování vodou některých produkčních oblastí Uzbekistánu. Tádžici ovšem tvrdí opak. To dospělo do situace, že vztahy mezi oběma zeměmi se pohybují na bodu mrazu. Na druhé straně se Uzbekistánu podařilo v některých částech Ferganské doliny snížit spotřebu vody při zavlažování až o 40%. To znamená, že situace je řešitelná.

Nejvýznamnějšími agrárními oblastmi Uzbekistánu jsou (podle pořadí):Taškentská, Samarkandská, Andižanská atd. Pokud bychom vzali uzbeckou část Ferganské doliny jako jeden celek, tak zde je soustředěna zemědělská výroba v objemu 1,27 miliardy EUR, t.j. jedna čtvrtina celkové zemědělské produkce Uzbekistánu.

Opět se snížila osevní plocha bavlny, která dosáhla 1 425,0 tis hektarů,což je snížení o 1,8% ve srovnání s rokem 2007. Na druhé straně se zvýšili osevní plocha zrnin na 1 559,5 tis hektarů, což je o 1,4% více než v roce 2007. Uzbekistán se snaží vybudovat nezávislost na dovozech mouky, ovšem uzbecká mouky vyrobená z místních surovin je nižší kvality než např. dovážená kazachstánská. Dále se zvýšila osevní plocha brambor o 7,1%, zeleniny o 1,4%, tykvovin o 11,0%. Absolutní údaje ovšem chybí. Poklesla osevní plocha pícnin o 4,2%.

Rostlinná produkce v roce 2008 vypadala následovně ( absolutní hodnota + % roku 2007):

  • obilniny: 6 730,6 tis tun, 101,1
  • surová bavlna. Statistika množství vypěstované bavlny v roce 2008 neuvádí. Uvádí jen množství bavlny prodané státu. To je pochopitelné, neboť nemůže zahrnout množství bavlny, která je pašována do Kazachstánu (odhad objemu asi 5 – 10% množství prodaného státu). Tedy bylo prodáno 3 400,5 tis tun, což je o 8,4% méně než v předchozím roce. To bylo způsobeno hlavně nedostatkem vody v rozhodujících momentech vegetačního období. Hektarové výnosy bavlny statistika neuvádí.Třeba též vzít v úvahu, že v roce 2007 byla sklizeň skutečně rekordní. Ovšem dosažení úrovně sklizně jako v dobách existence SSSR, která představovala okolo 6 milionů tun, není už asi možné.*. Ovšem nutno uvést, že uzbecká bavlna je drtivé většině krátkovláknová, tedy představuje levnější druhy. Uzbecká kapacita zpracování bavlny nyní dosahuje nyní něco přes 20% sklizené hrubé bavlny. Vláda stanovila úkol dosáhnout do r. 2008 podílu 50% na zpracování bavlny vlastním průmyslem, čehož nebylo dosaženo. Proto se uzbecká vláda snaží zainteresovat zahraniční investory, stejně jako v ostatních odvětvích. Hlavními investory do textilního průmyslu jsou firmy z Německa, Velké Británie a Turecka. Vážný zájem o textilní podniky v Uzbekistánu projevuje také Indie a Pákistán. Z 22 nových textilních podniků je 14 zaměřeno na export. Podle vládního programu na léta 2005 až 2008 se předpokládalo získání zahraničních investic v objemu 1,2 miliardy USD. Zda se to podařilo sice statistiky neuvádějí, ale už to nepřímo svědčí, že nikoliv.
  • brambory: 1 398,7 tis tun, 117,7
  • zelenina: 5 217,4 tis tun, 111,7
  • tykvoviny: 981,2 tis tun, 116,8
  • ovoce: 1 402,8 tis tun, 110,5
  • vinná réva 791,0 tis tun, 89,9
  • rýže: 110,4 tis tun, 44,1
  • kukuřice: 227,7 tis tun, 110,8
  • pšenice: 6 146,5 tis tun, 100,7

Průměrný hektarový výnos obilovin v Uzbekistánu v roce 2008 činil 4,28 tun, což je snížení ve srovnání s rokem 2007 o cca 0,3 tuny z hektaru. Nejvyšší hektarový výnos byl dosažen v Andižanské oblasti – 6,23 tun/ha, t.j. o 0,43 tuny z hektaru více než v roce 2007.

Živočišná výroba v roce 2008 vypadá následovně: (absolutní hodnota + % 2007):

  • hovězí dobytek: 8 024,8 tis ks, 107,6
  • prasata: 1,4 tis ks, 101,5
  • ovce a kozy: 936,8 tis ks, 107,4
  • drůbež: 3 398,5 tis ks, 113,0
  • koně: 175,1 tis ks, 104,4
  • Počet oslů a velbloudů statistika neuvádí.

Výroba živočišné produkce (absolutní hodnota + % 2007):

  • maso živé váhy: 1 287,9 tis tun, 106,6
  • mléko: 5 426,3 tis tun, 106,5
  • vejce: 2 429,0 mil ks, 109,7
  • vlna: 23 779 tun, 106,2
  • karakul (= perzián) 896,8 tis ks, 114,9
  • hedvábný kokon: 23 450,8 tun, 109,2

Z toho 16,7 tuny nejvyšší kvality, 1,1 tuny elitní kvalita, 223,9 tun chovných, 9 727,9 tun první jakost, 6 238,2 tun druhé jakosti, 781,4 tun nestandard, 4 359,4 tun nezařazeno,2 102,2 tun brak.

Uzbekistán je jedním z největších výrobců hedvábí na světě. Země přijala řadu opatření s cílem pozvednout výrobu hedvábí, která stále zdaleka nedosahuje úrovně dosahované v bývalém SSSR (v roce 1991 bylo v Uzbekistánu vyrobeno více než 2,4 tis tun hedvábných nití, zatímco v roce 2007 pouze 486,5 tun, t.j.18% produkce dosažené v bývalém SSSR*). Za tím účelem byla zrušena asociace hedvábnictví „Uzbek Ipagi“ a 20 podniků hedvábnictví se včleňuje do státní akciové společnosti „Uzbeklegprom“. Současně jsou podniky hedvábnictví osvobozeny od dovozních cel a akcízů a až do roku 2010 též od DPH. Do roku 2010 má být dosaženo objemu produkce surového hedvábí (nití) 1,05 tis tun (t.j. ani ne polovina výroby za bývalého SSSR). Zatím to ale zdaleka nevypadá na splnění plánu, když výroba hedvábných nití poklesla na 281,2 tun v roce 2008.

Uzbekistán přijal v roce 2008 velkorysý plán na zvýšení počtu kusů hovězího dobytka, ovcí a koz. Nakolik se daří tento plán plnit, nelze objektivně hodnotit, ale určité pokroky jsou patrny, viz údaje shora, neboť tento plán byl přijat v podstatě až na podzim 2008.

* na druhé straně nutno mít na zřeteli, že údaje týkající se zejména bavlny a hedvábí z dob bývalého SSSR byly do jisté míry nadsazené.

Energetika

Elektrárenství

Uzbecký energetický systém dává předpoklady zabezpečení potřeb národního hospodářství a obyvatelstva. Ne vždy se ovšem tyto předpoklady daří uvádět ve skutečnost. V oblastech běžně dochází k vypínání elektrické energie, přerušování dodávek tepla a teplé vody. První zimní měsíce roku 2008 toho byly více než výmluvným příkladem.

Celkový výkon uzbeckých elektráren představuje hodnotu okolo 12,5 milionů kW. Z nich dávají 11,5% výkonu vodní, zbytek připadá na tepelné elektrárny. Ve výrobě el. energie dominuje státní společnost Uzbekenergo. Uzbecké tepelné elektrárny mají dobrou tepelnou bilanci, podíl plynu dosahuje 80%. Produkční potenciál uzbeckých elektráren je oceňován na 55 miliard kWh.

Elektrická vedení všech druhů napětí mají délku převyšující 234 tis km. Je třeba poznamenat, že na ně jsou napojena přímo i tádžická elektrická vedení, a od února i afghánská.Transformační kapacita těchto vedení činí 46 milionů kWA.

Základ energetického systému představují následující největší tepelné elektrárny. Syrdarjinská TES o výkonu 3 000 MW. Následuje Taškentská TES o výkonu 1860 MW, Novoangrenská TES o výkonu 2100 MW, Navojská TES o výkonu 1 250 MW.

Hydroenergetický systém tvoří 5 kaskád, které zahrnují 28 vodních elektráren. Největší je Červakská o výkonu 600 MW, následuje Chodžikentská o výkonu 165 MW. Úkolem vodních elektráren však není jen výroba el. energie, ale jejich přehradní nádrže také slouží jako zásobárna vody pro zavlažování.

Uzbecká vláda přijala rozsáhlý program rekonstrukce energetického systému země a jeho zefektivnění do roku 2010, protože výroba el. energie je nedostatečná a dodávky el. proudu jsou v rozsáhlých oblastech země často přerušovány. Podle tohoto programu budou základním energetickým zdrojem v Uzbekistánu tepelné elektrárny, které v budoucnu mají představovat 86% celkové kapacity. Uzbecké tepelné elektrárny mají ovšem přecházet na uhlí a za tím účelem má být v nejbližší době rekonstruováno celkem 5 tepelných elektráren.

Uzbecká vláda nedávno provedla reorganizaci energetického sektoru (do kterého jsou zahrnuty kromě výroben elektrické energie a přenosové a distribuční soustavy také uhelné doly) s cílem přilákat zahraniční investice do tohoto odvětví (částečná privatizace, stát si ponechá majoritu) a zejména zvýšit těžbu uhlí, které by mělo jako palivo nahradit plyn potřebný pro export. Pro obnovu a výstavbu vysokonapěťových rozvodných sítí poskytla Islámská banka 25 mil USD a ADB 49 mil USD. Uzbekistán vloží do tohoto projektu vlastních 29 mil USD.

Největšími zařízeními na plyn jsou elektrárny Syrdarjinská a Navojská. Uhelné palivo používají dvě elektrárny v okolí Angrenské uhelné pánve blízko Taškentu. Plánují se dodávky dalších 4 tis. MW z rekonstruovaných nebo z nových výroben. Připravuje se výstavba hydroelektrárny na řece Pskent, stavba nového bloku o výkonu 800 MW na Talimandžarské tepelné elektrárně v Kaškadarjinské oblasti a v realizaci je stavba přehrady s hydroelektrárnou o 4 blocích s výkonem 175 MW v Surchandarjinské oblasti.

V roce 2009 začně v tomto odvětví uzbecké ekonomiky působit i Česká republika. Česká firma ČKD EXPORT a.s., součást holdingu ČKD GROUP a.s. začne rekonstruovat tepelnou elektrárnu v Taškentu. Hodnota kontraktu se pohybuje okolo 400 miliónů USD.

Zemní plyn

Uzbekistán spotřebuje v tepelných elektrárnách okolo 86% vytěženého plynu, zbytek vyváží zejména do Ruska, na Ukrajinu, do Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu. Uzbekistán v roce 2008 předpokládá dodávky zemního plynu svým odběratelům za světové ceny. Od roku 2005 buduje Uzbekistán dva nové magistrální plynovody: Gazly – Sarymaj a Gazly – Kagan. Ty mají propojit Chivsko – bucharské naleziště ropy a plynu se severozápadní částí Uzbekistánu a současně zvýšit exportní infrastruktur. Jinak viz kapitola 4.3.

Ropa a plyn

Jak již bylo zmíněno, geologicky je prozkoumáno pouze 30% území země. To platí i pro plyn a ropu. Největší pozice v těžbě ropy a plynu zaujímají ruské podniky. Na prvním místě je třeba uvést Gazprom. Mezi tímto ruským obrem a uzbeckou společností Uzbeněftěgaz byla podepsána v roce 2002 dohoda o strategické spolupráci na dobu 25 let. Tato dohoda předpokládá investice v období 2003 až 2011 v objemu více než 1 miliardy USD. V roce 2007 zahájil Gazprom průzkumné práce v oblasti Usť-Jurt, kde se účastní i naše firmy ERIELL Corporation s.r.o. a PROTE s.r.o.

Dalším partnerem Uzněftěgazu je druhý ruský dinosaurus LUKOIL. S ním byla uzavřena Dohoda o rozdělení produkce na dobu 35 let. LUKOIL předpokládá investovat v Uzbekistánu do roku 2010 okolo 2,5 miliardy USD. V listopadu 2007 bylo zahájeno dobývání plynu na ložisku Chauzak, jehož roční kapacita činí 3 miliardy kubických metrů ročně.

Strojtransgaz buduje v Mubarekském nalezišti podnik na zpracování zemního plynu. Ten má vyrábět kondenzovaný plyn v objemu 336 tis tun a dále 150 tis tun benzínu.

Sojuzněftěgaz uzavřel s Uzbekněftěgazom Dohodu o rozdělení produkce na ložiscích Usť – Jurt a Jihozápadní Gissar na dobu 36 let, v níž se zavázal realizovat investice v okolo 450 milionů USD (v mezidobí byl ovšem pohlcen LUKOILEM).

Po ruských podnicích přepokládá největší investice Čínská národní ropně-plynárenská korporace (CNPC), a to ve výši 600 milionů USD. Dále se v Uzbekistánu angažují indická Gail Limited, malajsijská Petronas, švýcarská Zeromax GmbH, korejská KOGAS. Zájem též projevily Írán a Singapur. Kromě toho bylo v roce 2005 vytvořeno konsorcium (ruská Lukoil Overseas, malajsijská Petronas, jihokorejská KNOC a čínská CNPC), které bude těžit z ložiska v uzbecké části Aralského moře.

Je zřejmé, že nejsilnější pozice mají ruské firmy a ostatní budou sbírat jen drobty. To je nesporný fakt, s nímž třeba počítat.

Jaderná energetika

Uzbekistán má sedmé největší zásoby uranu na světě, které se nacházejí v celkem 27 ložiscích a představují 55 000 tun, tj. Roční produkce činí zhruba 2 100 tun. Těžbu uranu ovládá Navojskij gorno-metalurgičeskij kombinát. Vytěžený uran se exportuje, vlastní jaderná zařízení Uzbekistán nemá a ani je v dohledné době neplánuje. Malá množství uranu si ponechává Uzbekistán pro lékařské účely. V průběhu roku 2006 došlo k prolomení monopolní pozice exportéra uzbeckého uranu americké společnosti NUKEM Inc., která je dceřinou společností německé NUKEM GmbH a na vývozu uranu se podílejí firmy z Jižní Koreje, Číny, Japonska a Ruska. V roce 2006 byla uzavřena dohoda s Ruskem o vytvoření společného podniku na těžbu uranu.

Vodní energetika

Uzbekistán má velký hydroenergetický potenciál, který se odhaduje na 88,5 miliardy kWh. Využívá se však pouze z 25%. Uzbekistán plánuje rozvoj hydroenergetiky, která je důležitá nejen jako zdroj energie, ale i jako zásobárna vody pro zavlažování. Bohužel zahraniční investoři (zejména Rusko, Írán a Pákistán) v současné době realizují své investice ve výhodnějších podmínkách Tádžikistánu a Kyrgyzstánu. A bez jejich investic se Uzbekistán neobejde. V současné době se pokoušejí proniknout na tento segment uzbeckého trhu některé české firmy.

Obnovitelné energetické zdroje

Hodnotový potenciál všech uzbeckých obnovitelných energetických zdrojů činí 6 751 milionů tun ropného ekvivalentu, technický potom 117 milionů tun ropného ekvivalentu. Využit je zatím na 0,6%. Zde má Uzbekistán velké perspektivy. Ovšem bez skutečného, nikoliv pouze deklarovaného, rozvoje uzbecké ekonomiky zůstane pouze u perspektiv.

Energetická doprava

Uzbekistán je v současné době plně závislý na ruských ropovodních a plynovodních systémech (Střední Asie – Rusko, Kaspické moře – Rusko). Na tom se v nejbližší ani vzdálenější budoucnosti nic nezmění. Doprava plynu a ropy tzv. „Kaspickou cestou“ a „Jižní cestou“, tj. přes Afghánistán má k realitě značně daleko a v podstatě Uzbeci jí ani nevěnují pozornost. Pokud jde o projekt NABUCCO tak ani ten Uzbeci nepovažují za reálný. Karimov zcela otevřeně prohlásil, že Uzbekistán bude i v budoucnu využívat ruské ropovodní a plynovodní systémy s tím, že přes ně chce část plynu vyvážet přímo k evropským spotřebitelům. Jediný možný případ prolomení ruské hegemonie je plynovod do Číny přes Kyrgyzstán. Je ovšem otázkou, nakolik má Čína o něj skutečný zájem a nakolik jde pouze o nátlakový prostředek na Rusko. Náklady na vybudování takového zařízení jsou totiž mimořádně vysoké a ani pro Čínu to nebude jednoduché. Výstavba již byla zahájena. Uzbekistán se ovšem snaží proniknout jinou cestou a to přes Lotyšsko, resp. přes rižský přístav. O tom se mělo jednat při návštěvě lotyšského prezidenta v Uzbekistánu.

Zahraniční obchod

Zahraniční obchod Uzbecké republiky má od r. 2003 trvale rostoucí tendenci. Nastalo oteplení ve vztazích s Ruskem, což se projevilo v roce 2006 a v roce 2007 růstem vzájemného obratu i růstem obratu s ostatními zeměmi SNS. I v roce 2008 byla zaznamenán nárůst objemu zahraničního obchodu, a to o 21,4% ve srovnání s rokem 2007. Z toho export stoupl o 28,7% oproti roku 2007. Import také stoupl, a to o 11,5% ve srovnání s rokem 2007. Saldo bylo i v roce 2008 kladné a ve srovnání s předchozím rokem stouplo o 8,3%.

Uvedená číslo jsou jistě potěšitelná a dokonce záviděníhodná. Navíc jsou více méně věrohodná, potvrzená Světovou bankou.

Počet zemí, s nimiž Uzbekistán v pololetí 2008 obchodoval, nebyl uveden.

Uzbekistán koncem roku 2008 pozastavil svoje členství v Euroasijském hospodářském společenství (EurAsEC). To ovlivní dovozy z těchto zemí, zejména osobních automobilů, které opět budou zatíženy akcízními poplatky.

Největší dynamiku v průběhu 2008 zaznamenal obchod s Švýcarskem, který ve srovnání s rokem 2007 vzrostl 2,5 krát, na druhém místě se umístilo Japonsko, které zaznamenalo 2,1 násobný vzrůst ve srovnání s rokem 2007, na třetím místě je Lotyšsko, jeho obchodní výměna s Uzbekistánem vzrostla za rok 2008 celkem dvakrát ve srovnání s rokem 2007.

Suverénně největším zahraničně obchodním partnerem Uzbekistánu i v roce 2008 bylo Rusko, které se podílelo na celkovém zahraničním obratu země 20,2% přestože se jeho podíl na celkovém zahraničněobchodním obratu snížil, a to 13,4%! Na druhém místě se umístila Ukrajina, která dosáhla podílu na zahraničně obchodním obratu ve výši 8,4%, t.j. nárůst o 44,5% ve srovnání s rokem 2007. Třetí místo zaujímá Čína s podílem na zahraničně obchodní bilanci ve výši 6,8%, což představuje nárůst o 43,5% ve srovnání s předchozím rokem. Následuje Švýcarsko díky vysokému nárůstu svého zahraničního obchodu v roce 2008. Jeho podíl na zahraničně obchodním obratu země dosáhl 5,7%. Nutno ovšem podotknout, že jak pro Rusko, tak i pro Čínu Uzbekistán představuje naprosto bezvýznamného obchodního partnera. To je dokumentováno mj. tím, že ani jedna z uvedených zemí Uzbekistán nevede ve svých celkových statistických přehledech a zaznamenává obchod s Uzbekistánem jen v rámci obchodu se zeměmi SNS. Zde se umístil na 4. místě (Rusko), resp. na 5. místě (Čína).

Pokud jde o země EU, tak zde je situace následující. Vede Německo s podílem 2,5% a nárůstem o 24,4% oproti roku 2008, za ním následuje Lotyšsko s podílem 1,3%, dále Velká Britanie s 1,2% podílu na celkové zahraničně obchodní bilanci země, což je přírůstek o 30,1%, po ní následuje Francie s podílem 1,1%, tj. snížení o 38,9% oproti roku 2007. Na dalším místě Itálie s podílem 0,6% celku a přírůstkem 59,0% oproti roku 2007, po ní jde Nizozemí s podílem 0,5% a nárůstem o 52,2% ve srovnání s rokem 2007. Dále Belgie s podílem 0,3% celku a vzrůstem o 14,0%, nakonec zaznamenala uzbecká statistika Rakousko s 0,3% celku a poklesem o 18,7% oproti předchozímu roku.

Pokud jde o komoditní strukturu uzbeckého zahraničního obchodu, tak ta je bohužel fragmentována a chybí jakékoliv svodné údaje, takže dostupné oficiální údaje mají jen malou vypovídací hodnotu. Údaje o komoditní struktuře za léta 2005 až 2007 jsou převzaty od Světové banky a vypadají následovně:

  • vývoz bavlny se pohyboval v roce 2005 těsně pod jednou miliardou USD, v roce 2006 překročil hodnotu jedné miliardy USD a v roce 2007 ještě o něco výše překročil úroveň roku 2006. Podle publikovaného projevu prezidenta činil podíl bavlny na uzbeckém vývozu v roce 2008 zhruba 13%, což je snížení oproti roku 2003 o 7%. Podle jiných údajů kles dokonce na 9,2%
  • export zlata v roce 2005 představoval hodnotu okolo 1,25 miliardy USD, v roce 2006 se snížil asi na 800 miliónů a v roce 2007 překročil mírně jednu miliardu
  • vývoz energií, v podstatě plynu, činil v roce 2005 okolo 500 milionů USD, v roce 2006 stoupl na zhruba 750 miliónů USD, v roce 2007 vystoupal dokonce na 1,8 miliardy USD, což představuje podíl okolo 25%
  • v roce 2005 vyvezl Uzbekistán výrobky za zhruba 550 miliónů USD, v roce 2006 to bylo okolo 900 miliónů, v roce 2007 za 1,5 miliardy.V tomto případě se jedná zejména o osobní automobily vyráběné v závodě GM Uzbekistan v městě Asaka v Andižanské oblasti a vyvážené zejména do Ruska. Ovšem zejména v období září až listopad 2008 Rusko vrátilo celkem 15 000 vozů pro špatnou kvalitu. Přes to všechno Rusko odebralo v roce 2008 celkem 95 510 vozů, což je o 5% více než v roce 2007. Dalším strojírenským vývozním artiklem jsou traktory ze závodu TTZ (Taškentskij traktornyj zavod). Tím výrobková část uzbeckého vývozu v podstatě končí. V roce 2009 by k tomu měla přistoupit letadla vyrobená v taškentském TAPOiČ v osobní i nákladní verzi, ovšem jen díky faktickému převzetí podniku Ruskem.

Vláda postupně přijímá opatření pro vyšší motivaci podnikatelů k exportu v daňové i devizové politice, jejich účinky se projevují ovšem velice pomalu. Zde se projevuje právě nedostatek mozků, jak technických specialistů, tak řídídích pracovníků. Uzbekistán ještě dlouhu nebude schopen dodávat na zahraniční trhy kvalitní zboží s vysokým podílem přidané hodnoty. (Uvedené údaje jsou čerpány od Světové banky, Obchodní a průmyslové komory Uzbekistánu a agentury Essential Advisory Group).

Pokud jde o import, tak největší podíl zaujímá dovoz strojů a zařízení, který představuje 53,3%. To je naprosto pochopitelné, když Uzbekistán v tomto oboru nemá prakticky žádné výrobní kapacity a v dohledné době ani mít nebude. Na druhém místě jsou z 8,1% potraviny. Přes všechny podpůrné programy Uzbekistánu zabezpečuje svou spotřebu masa z vlastních zdrojů jen z 60% a mlékem ze 70%. (údaje jsou převzaty od agentury Essential Advisory Group)

Kultura

Folklór Uzbekistánu, to by byla kniha sama pro sebe; je tak nepopsatelně osobitý, že nejlepší obrázek si uděláte po vlastním shlédnutí. Evropana nejvíce uchvátí hudba, styl oblékání žen, mezi kterými poznáte pravověrné islámistické ženy i ženy z emancipovaných rodin. Zvláštností je žvýkání slunečnicových semínek, která se u nás spíše dávají hlodavcům, ale starší lidé věří, že právě v nich vězí dlouhověkost.

Rovněž neobvyklá je architektura a umění, zvláště keramika. V menších vesnicích se stále dodržuje zvyk, že cizinec, který přijde do vesnici musí sníst volské oko, které je výrazem úcty k příchozímu, na jehož počest byl poražen dobytek. Rovněž způsob stavby na vesnicích je nezaměnitelný – cihly z bláta slepené slámou, které se díky suchému podnebí mohou používat. Byla by škoda prozrazovat více a ochuzovat Vás tak o vlastní poznání této země, která Vás dokáže ohromit a přivítat tolika tvářemi, kolika pohledy se na ni budete dívat a její studnice tajemství a historie je tak bohatá, že můžete stále žasnout.

Geografie

Vodstvo:

Charakteristikou Uzbekistánu je silně nerovnoměrné rozložení řek. Zvlášť chudá je na ně rovinatá část. V rovinách ztrácejí řeky vodu na zavlažování, prosakováním a vypařováním, postupně vysychají a často končí slepým ústím. V horách je rozvětvená říční síť. Všechny řeky patří k povodí Amudarji a Syrdarji. Většina z nich má sněhovo-ledovcový zdroj s maximálními stavy v červnu. Do rovin povodí Amudarji stéká ročně 79 km³ z čehož 8 % připadá na horské oblasti Uzbekistánu. Do rovin povodí Syrdarji stéká ročně 38 km³ z čehož 10 % připadá na horské oblasti Uzbekistánu. Většina přítoků Syrdarji je zcela rozebrána na zavlažování ještě před tím než jí dosáhnou.

Jezera se nacházejí převážně v dolinách a deltách velkých řek a na okrajích zavlažovaných oáz. Největší jsou mezinárodní jezera Aralské a Sarykamyšské a vnitrozemská Ajdarkul a Dengizkul. Celkem je na území Uzbekistánu 770 jezer, z nichž 500 náleží do povodí Amudarji a 270 do povodí Syrdarji. Z toho 95 % je menších než 1 km². Je zde také mnoho umělých vodních nádrží: Kattakurganská, Kajrakkumská, Čardarinská, Kyjumazarská, Kasansajská, Tjujabuguzská a Čarvakská.

Služby

Maloobchodní obrat stále roste, i když nutno zohlednit, že se na něm podílí i růst spotřebitelských cen. V průběhu roku 2008 dosáhl celkové hodnoty 6,1 miliardy EUR. To je nárůst o 17,2% oproti roku 2007. Ve státním sektoru se realizovalo stejně jako v roce 2007 pouze 0,2% maloobchodního obratu, v nestátním 99,8%, z toho v soukromém vlastnictví občanů vznikl podíl ve výši 75,9% celkového obratu.

Celkový objem placených služeb v průběhu roku 2008 tvořil celkem sumu 9,8 miliardy EUR, to představuje nárůst o 21,3% ve srovnání s předchozím rokem. Z toho placené služby obyvatelstvu představovaly částku 2,2 miliardy EUR, nárůst proti roku 2007 o 20,6%. Z toho ve státním sektoru bylo poskytnuto 23,3%, v nestátním 76,7%, přitom služby poskytnuté fyzickými osoba představovaly 37,2%.

Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)

Doprava

Uzbekistán má k nejbližším mořím (Černé, Arabské, Baltické moře) přístup pouze přes teritoria dvou dalších států, suchozemská doprava je pro něj proto mimořádně důležitá. To se odráží ve skutečnosti, že má po Kazachstánu nejrozvinutější dopravní infrastrukturu. Tato zahrnuje železniční, automobilovou, leteckou, říční a potrubní. Je třeba ovšem přiznat, že úroveň výrobně technického potenciálu uzbecké dopravy v důsledku jejího nekomplexního a nevyváženého rozvoje zaostává za současnými požadavky. Zejména se to týká městských a venkovských cest, dopravní opravárenské základny, nedostatku náhradních dílů a malého rozvoje osobní dopravy. Zvlášť závažným problémem je zhoršení ekologické situace v důsledku působení výfukových plynů automobilové dopravy.

Železniční doprava

Nejvýznamnějším druhem dopravy nejen z hlediska národohospodářského ale i vojenského je železniční doprava. Je státně monopolizována a uskutečňuje ji státní společnost „Uzbekiston Temir Jullari“. Tato společnost patří mezi nevětší podniky ve Střední Asii. Celková délka železničních tratí představuje 3 986 km. Nejvyšší místo kudy prochází železnice v Uzbekistánu se nachází ve výšce 850 n.m. V současné době existuje v Uzbekistánu 6 různých směrů železniční dopravy. Hlavním dopravním uzlem v Uzbekistánu je Taškent. Odtud vedou 4 železniční linie. Železniční tratě se postupně elektrifikují, elektrifikované úseky jsou dlouhé více než 620 km. Přestože probíhají stále rekonstrukce vozového parku a kolejového podloží, technická úroveň se mění jen pomalu. Nicméně určité výsledky jsou vidět. Na trati Taškent – Samarkand a zpět jezdí expres „Registan“, na trase Taškent – Buchara a zpět jezdí expresní rychlík „Šark“ a na úseku Taškent – Karši a zpět je to rychlík „Nasaf“. Jedná se o komfortní vlaková spojení dle mezinárodních standardů.

Byl vybudován úsek Učkuduk – Sultan Uvajstag přes poušť Kyzylkum o délce 230 km, který spojil Taškent s Nukusem v roce 2001 s tím, že v roce 2004 byl dokončen most přes Amudarju, čímž se zkrátila trasa Taškent – Urgenč o 300 km a o 5,5 hodiny jízdy.

Dále se buduje přímá trasa z Karši do Termezu. V roce 2007 byl uveden do provozu úsek této trati Guzar – Bajsun – Kumkurgan o délce 223 km v Surchandaryjské oblasti. Výstavby obou těchto úseků byly vyvolány mj. neshodami s Turmenistánem ohledně tarifů. Je paradoxem, že v současné době se vztahy mezi oběma zeměmi značně oteplily, o čemž mj. svědčí návštěva turkmenského prezidenta Berdymuchamedova v Uzbekistánu v letech 2007 a 2009.

Ve výstavbě je dále úsek Angren – Pap – o délce 130 km, který má spojit Taškent s Ferganskou dolinou tunelem pod průmykem Kamčik.Uzbekistán začíná budovat novou větev železnice do Číny přes Ferganskou dolinu a dále přes Kyrgyzstan po trase Andižan – Džalalabad – Kiši – Kašgar o celkové délce 577 km.

Byl dokončen dvoukolejný železniční úsek Džizak – Jangier a jednokolejný úsek Jangier – Farchad o celkové délce 150,5 km. Hodnota objektu 40,96 miliónů EUR. Investorem byla uzbecká státní železniční společnost O´zbekiston Temir Jullari.

Na základě memoranda podepsaného železničními společnostmi Iránu, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tadžikistánu, Turkmenistánu, Turecka a Uzbekistánu se vytváří nová trasa mezinárodní železniční osobní dopravy v úseku Almaty – Taškent – Turkmenabad – Sarachs – Mešhed – Teherán o délce 3 290 km a doby trvání cesty 68 hodin. Tato trasa je součástí Transasijské magistrály Istanbul – Taškent – Almaty – Peking. Zatím však byly vystavěny pouze některé úseky v Kazachstánu, Turmenistánu a Íránu s tím, že uzbecké linie budou tvořit ústřední část této magistrály. Ty jsou hotové, ale jak bylo uvedeno shora, potřebují rekonstrukci. Pokud jde o železniční úsek Termez – Chajraton – Kábul, který má jakýmsi okruhem spojit ještě afghánská města Mazáre Šarif – Kábul, Kandahar a Herát, tak v současné době jde spíše o utopii než reálnou možnost. Je pravdou, že úsek Termez – Chajraton je spojen železnicí, která na afghánském území dosahuj délky asi 6 km. Zatím se ale nevyužívá.

Železniční přeprava zaznamenává nebývalou dynamiku růstu ve srovnání s minulostí (viz níže), to indikuje skutečný rozvoj ekonomiky.

Automobilová doprava

Význam automobilové dopravy spočívá v tom, že přepraví nejvíce nákladů a v některých oblastech, zejména horských je nezastupitelná. Uzbekistán je členem Mezinárodního svazu automobilové dopravy (IRU) a dále. Uzbekistán disponuje podle oficiálních údajů 89 tisící kilometry pozemních cest, z toho je 74 tis km s tvrdým povrchem. Asfaltované cesty jsou soustředěny převážně v Taškentské oblasti a Ferganské dolině. Dopravní okruh má v Uzbekistánu jediné město, kerým je Taškent. Uzbekistán se podílí na výstavbě silniční magistrály spojující Andižan – Oš – Ergaštom(irkeštam) – Kašgar. V této souvislosti poskytl dokonce úvěr ve výši 30 milionů USD Kyrgyzstánu na dobudování příslušného úseku v Kyrgyzstánu. Dále se buduje mezinárodní autostráda M 39 spojující Almaty – Biškek – Taškent – Termez, která mý být dokončena v roce 2010 a má se zde proinvestovat částka 10,45 miliardy UZS, což představuje 5,628 milionu EZR. V Termezu navíc funguje most a silnice spojující toto uzbecké město s afghánským Chajratonem. Nakolik je ovšem reálné další propojení přes Afghánistán k Arabskému moři, zůstává otázkou.

V Uzbekistánu se ročně rekonstruuje zhruba 250 km pozemních cest, ovšem úroveň takových rekonstrukcí bývá různá.

V dubnu 2007 proběhlo v Taškentu 12. zasedání Rady pro dopravní politiku při Integračním Výboru Euroasijského hospodářského společenství. Na něm byla mj. schválena Koncepce vytvoření jednotného dopravního prostoru tohoto hospodářského uskupení.

Uzbekistán je dále zapojen do programu TRACECA, což je program vybudování Dopravního koridoru Evropa – Kavkaz – Střední Asie, který má být jakýmsi nástupcem Velké hedvábné stezky. V nejbližší budoucnosti ovšem pro Uzbekistán nebude žádným přínosem, nehledě na otázku jeho reálnosti.

V Uzbekistánu disponuje 73 městských lokalit autobusovou dopravou, která se uplatňuje i v meziměstském měřítku. 7 měst potom používá trolejbusy, přičemž Taškent upustil od dalšího krácení městské trolejbusové dopravy.

Letecká doprava

Letecká doprava v Uzbekistánu po jeho osamostatnění zaznamenala přímo strmý pád, hlavně díky astronomickému růstu cen. Jestliže v roce 1980 bylo letecky přepraveno celkem 5,3 miliónu osob, tak v roce 2007 jen 1,3 miliónu cestujících, v průběhu roku 2008 to bylo 1,5 miliónu osob. To jistě nepotřebuje komentáře.

V Uzbekistánu existuje celkem 226 letišť, z toho s tvrdým povrchem startovací a přistávací plochy 33. Uzbecká národní letecká společnost O´zbekiston Chavo Yullari zajišťuje letecké spojení na 10 místních linkách (z Taškentu do Andižanu, Buchary, Fergany, Karši, Navoi, Namanganu, Nukusu, Samarkandu, Termezu, Urgenče). Dále existují přímá letecká spojení z Taškentu do 18 měst Evropy, Asie, Severní Ameriky. Česká republika nemá přímé letecké spojení Taškentem. Nejbližší přímý letecký spoj pro ČR je z Frankfurtu n/M. Dále z Taškentu existují přímá spojení do Almaty, Astany, Ašchabadu, Baku, Biškeku, Čeljabinska, Jekatěrinburgu, Kazaně, Kyjeva, Krasnodaru, Moskvy, Novosobirska, Samary, Petrohradu, Simferopolu, Ufy. Z dalších měst existují tato spojení: z Namanganu do Jekatěrinburgu, z Fergany a Samarkandu do Kazaně, z Andižanu do Krasnojarska, z Urgenče do Mineralnych Vod, ze Samarkandu, z Buchary,z Fergany, z Andižanu, z Karši, z Namanganu a Nukusu do Moskvy, z Andižanu do Novosibirska, z Urgenče do Rostova na Donu, ze Samarkandu do Petrohradu, z Andižanu do Tjumeně.

O´zbekiston Chavo Yullari disponuje letouny B – 757, A – 310, B – 767, RJ – 85, RJ 757, HY – 651, TU – 154, TU – 134, AN – 24, JAK – 40, IL – 114. Ve druhém pololetí roku 2008 byly s velkou slávou uvedeny do provozu dva modernizované letouny IL 114-100, které se vyrábějí v taškentském leteckém závodě TAPOiČ. V průběhu roku 2008 uzbecká letecká společnost Národní letecká společnost O´zbekiston Chavo Jo´llari uvedla do provozu tři letouny IL 114-100. Mimo jiné Indie objednala celkem 20 ks těchto letounů.

Letiště v Taškentu, které bylo rekonstruováno s německou pomocí, je zařazeno do prvé kategorie dle ICAO (International Civil Aviation Organization) a může přijímat moderní letadla všech typů. Zatím se ovšem nepotvrzuje předpoklad uzbeckého vedení o tom, že Taškent bude leteckým uzlem Střední Asie. Tato skutečnost nepřímo odráží jednak stav uzbecké ekonomiky a dále některé administrativní bariéry. Letiště v Urgenči může přijímat rovněž dopravní letadla ze zahraničí. S francouzskými a německými firmami se připravuje rekonstrukce letišť v Samarkandu, Buchaře, Andižanu, vojenského letiště Taškent 2. Rekonstrukce letiště v Navoi pro přijímání velkých západních strojů byla v průběhu roku 2008 ukončena. Nicméně infrastruktura tohoto letiště se dále rozšiřuje a vylepšuje.

Potrubní doprava

Naproti tomu potrubní doprava v Uzbekistánu zažívá stálý růst, samozřejmě podmíněný finančními možnostmi země. Nejvýznamnějšími vnitrozemskými potrubními spoji jsou trasy plynovodů Džarkan – Buchara – Samarkand – Taškent a Mubarek – Taškent. Mezinárodní plynovody se táhnou v délce 2,1 tis km k Uralu a 3,5 tis km k Moskvě. Propustnost uzbeckých plynovodů a ropovodů je ovšem nízká, neboť tlak v nich dosahuje místo plánovaných 120 at pouze 40 at.To je dáno špatným technickým stavem potrubních systémů a zejména přečerpávacích stanic. Zde existují velké možnosti pro naše podnikatelské subjekty. Ovšem za předpokladu, že uzbecká strana bude míst dostatek finančních prostředků, resp. bude ochotna je realizovat. Celková délka plynovodů v Uzbekistánu činí více než 13 000 km a zahrnuje v sobě 23 kompresorových stanic a 250 přečerpávacích agregátů.

Vodní doprava

Co se týče vodní dopravy, tak tato stejně jako letecká zaznamenala hluboký propad, ovšem ze zcela odlišných příčin. Vodní dopravu tvoří hlavně Amudarjinská paroplavba, menším podílem se účastní Syrdarjinská paroplavba. Vodní doprava na Aralském moři prakticky zanikla z důvodů jeho vysychání. Vodní doprava má v současné době jen regionální význam, a to pro Chorézmskou oblast a Republiku Karakalpakstan. Používá se k přepravě obilí, bavlny, strojního zařízení, umělých hnojiv a stavebních materiálů. Jejím nejvýznamnějším konkurentem je železniční trať v úseku Čardžou (Turkmenistán) – Kungrad (Uzbekistán, Republika Karakalpakstán). O ní nebyly publikovány žádné údaje.

Statistické údaje o dopravě

Za rok 2008 činil objem přepravy nákladů všemi druhy dopravy 966,1 mil tun, což je o 9,9% více než v roce 2007. Rozhodující podíl na objemu přepravy nákladů měla tradičně automobilová přeprava s 826,8 mil tun, tj. nárůst o 11,0% více než v roce 2007. Železnicí bylo přepraveno 62,9 mil tun, to znamená nárůst o 8,5% ve srovnání s rokem 2007. Potrubními systémy 76,4 mil tun, což je nárůst o 0,4% oproti roku 2007. Nakonec letecky se přepravilo 6,0 tis tun, t.j. snížení o 10,4% ve srovnání s rokem 2007.

Celkový obrat nákladní přepravy za rok 2008 činil 84,0 miliard tunokilometrů, to představuje zvýšení o 6,7% ve srovnání s rokem 2007. Podíly jednotlivých druhů dopravy byly následující. Železniční 23,4 miliardy tunokm, nárůst o 8,4% ve srovnání s rokem 2007. Automobilní dosáhla obratu 21,3 miliardy tunokm, zvýšení o 17,4% oproti roku 2007. Letecká 83,3 miliónu tunokm, tj. nárůst o 8,6% ve srovnání s rokem 2007. Potrubními systémy 39,2 miliardy tunokm, tj. nárůst 0,7% oproti celoroku 2007.

Osobní doprava všemi druhy dopravních prostředků představovala za rok 2008 počet 5 260,0 miliónů osob, to znamená zvýšení o 13,1% oproti roku 2007. Železnice přepravila 13,0 miliónů osob, což je nárůst o 13,1% více než v roce 2007. Automobilovou dopravou bylo přepraveno 5 122,4 miliónu osob, t.j. zvýšení o 13,6% ve srovnání s rokem 2007. Letecká doprava přepravila 1,5 miliónu osob, nárůst o 13,1% oproti rokuí 2007. Městskou hromadnou dopravou 123,1 milionu osob, tj. snížení o 6,6%. Obrat osobní přepravy vypadá následovně. Celková hodnota činila do konce roku 2008 celkem 64,6 miliardy kilometrocestujících, tedy zvýšení o 13,7% oproti roku 2007. Z toho železnice dosáhla obratu 2,5 miliardy kilometrocestujících, což je nárůst ve srovnání s rokem 2007 o 9,6%. Automobilová doprava potom měla obrat 55,8 miliardy kilometrocestujících, t.j. nárůst o 15,4% ve srovnání s rokem 2007. Letecká doprava dosáhla obratu 5,6 miliardy kilometrocestujících, t.j. zvýšení o 2,4% oproti roku 2007. Městská hromadná doprava potom představovala 0,7 miliardy kilometrocestujících, což je pokles o 3,5% ve srovnání s rokem 2007.

Místní doprava v Taškentu

Taškentský systém metra, jediný ve střední Asii, má nyní 3 linie. První Čilanzarská je dlouhá více než 16 km a tvoří ji 12 stanic, elektrodepo a spojovací uzel. Další je Uzbekistánská v délce 14 km a s 11 stanicemi a elektrodepem. Třetí je Junusabadská větev v délce 7,2 km a , zahrnuje 6 stanic. Celkem tedy taškentské metro měří 37,2 km a zahrnuje 29 stanic. Junusabadská linie je významná tím, že spojuje všechny tři větve taškentského metra. Výstavba 4. linie, která má spojit město s jeho satelitním sídlištěm Sergeli, zatím nebyla zahájena. Taškentské metro vyžaduje rekonstrukci jak stavební části, tak i technického vybavení. Jeho význam stoupá právě s přetížením automobilovou dopravou. Ta ovšem nedosahuje zatím parametrů velkých světových sídlišť. Autobusová, trolejbusová a tramvajová doprava pokrývá celý Taškent. Likvidace tramvajové a autobusové dopravy v širším centru města se postupně zastavila. Na tramvajové linky do okrajových částí města, ale i v centru jsou nasazovány tramvaje „Spektr“ z ruského Uraltransmaš. Důvody nejsou ani tak ekologické jako spíše pragmatické. Posílením těchto forem dopravy taškentské správní orgány omezují vznik dopravních zácp a zatím poměrně úspěšně. Jsou také nasazovány autobusy vyráběné v Samarkandu závodem SamAvto, což je společný podnik s japonským ISUZU. To platilo i pro rok 2008.

Telekomunikace

V posledních dvou letech byla vyměněna řada telefonních centrál za digitální a hlavně v Taškentu se spojení podstatně zlepšilo. Na území Uzbekistánu působí následující mobilní operátoři:

  • Beeline Uzbekistan
  • MTS Uzbekistan
  • UCell
  • Perfectum Mobile
  • Uzmobil

Všichni uvedení operátoři se nacházejí v soukromých rukách. Přitom první dva patří ruským subjektům a ovládají většinu trhu. Za rok 2008 stoupl počet abonentů mobilní telefonní sítě na 12,650 tis, t.j. nárůst oproti roku 2007 o 114,7%. V Uzbekistánu panuje jakýsi kult mobilních telefonů, které se nepřetržitě kupují, směňují a zase prodávají. Počet pevných linek dosáhl počtu 1, 84 miliónu ks.

Na území Uzbekistánu působí nyní celkem 856 subjektů internetového připojení, což je nárůst oproti roku 2007o 9,6 %. Uživatelů internetu v Uzbekistánu bylo v roce 2008 celkem 2,46 miliónu osob, tj. nárůst ve srovnání s rokem 2007 o 22,3%. Nutno ovšem podotknout, že většina uživatelů se nachází v Taškentu, popřípadě dalších větších městech a venkova se toto zatím nedotklo. Počet uživatelů elektronické pošty představuje celkem 15,330 tis osob, t.j. nárůst oproti roku 2007 o 34,1%.

Dále se rozvíjela infrtastruktura přenosu dat. Délka optovláknové spojovací sítě a číslicových radioreleových linek nebyla uvedena. Objem spojovacích služeb dosáhl částky 702,315 miliónu EUR, tj. nárůst o 160% oproti roku 2007.

Objem meziměstských a mezinárodních telefonních hovorů stoupl o 1,5%, písemné korespondence o 3,5%, balíkových zásilek o 11,0% a peněžní převody o 11,8% to vše ve srovnání s rokem 2007. Počet registrovaných domén v zóně UZ v roce 2008 dosáhl počtu 7 600, t.j. o 26,7% více než v předchozím roce.

V roce 2008 bylo zaregistrováno v Uzbekistánu celkem 28 900 elektronických podpisů.

Ostatní

Státní svátky
  • 1. ledna Nový rok
  • 14. ledna Den vojáků a obránců
  • 8. března Mezinárodní den žen
  • 21. března Navruz – islámský Nový rok
  • 9. května Den památky a úcty
  • 1. září Den nezávislosti (1991)
  • 1. října Den učitelů a vychovatelů
  • 8. prosince Den ústavy (1992)
Pohyblivé svátky (v roce 2008 s následujícími daty):

Ruza Chajít – připadá na konec ramadánu v Uzbekistánu nazývaného „uraza“. Uraza v Uzberkistánu začne někdy okolo 21.srpna. Takže tento svátek bude buď 20. nebo 21. září.

Kurban Chajít připadne o 70 dní později po skončení urazy.

Ve výše uvedené dny se poskytuje pracovní volno.

Obvyklá pracovní doba na úřadech a v organizacích poskytujících služby je od 9 do 18 hodin s hodinovou polední přestávkou od 13 do 14 nebo někdy od 14 do 15 hodin. Pracuje se od pondělí do pátku, ale často i v sobotu (úřady, vojsko, policie, některé výrobní podniky atd.). Tržnice a obchody s potravinami jsou obvykle otevřeny od 8 do 20 hodin celý týden. Řada drobných obchůdků funguje denně, včetně státních svátků.

Víza

V současné době mohou občané ČR získat vízum po příletu přímo na taškentském letišti na základě turistického pozvání (doba pobytu do 30 dnů), které vám vyřídíme na MZV Úzbekistánu. O vízum lze také požádat na uzbecké ambasádě ve Vídni.

Velvyslanectví

Velvyslanectví České republiky pro republiky Uzbekistán a Tádžikistán

ul. Navnikhol 6
Mirzo-Ulugbekská čtvrť
700041 Taškent
Uzbekistán

telefon: (++998-71) 120 60 71 – ústředna ZÚ
služba: (++998-97) 159 22 82 – v mimopracovní dobu
fax: (++998-71) 120 60 75

E-mail: tashkent@embassy.mzv.cz
Web: www.mzv.cz/tashkent

Časový rozdíl k SEČ: + 3 hodiny v letním čase, + 4 v zimním čase

Pracovní doba:

pondělí – pátek 08,30 – 17,00
(zavřeno ve dnech českých státních svátků)

Velvyslanectví má diplomatickou a konzulární působnost pro Uzbeckou republiku a Tádžickou republiku.

Osobní schůzky s jednotlivými pracovníky úřadu (rozdělení agend hledejte zde:„Organizační struktura velvyslanectví“ musí být sjednány předem.

Důležité upozornění pro české občany, kteří se na území Uzbekistánu a Tádžikistánu ocitli v nouzi!

Zastupitelský úřad ČR poskytuje 24 hodin denně (i v mimopracovní době, ve dnech pracovního volna, pracovního klidu i o svátcích) stálou pohotovost pro případ, že se občané ocitnou z jakýchkoli důvodů na území obou států v nouzi (ztráta dokladů, okradení, úraz apod.).

Prosím využívejte telefonní číslo stálé služby pouze v případech velmi vážné osobní situace.

Telefonní číslo mobilního telefonu stálé služby:

při volání z Taškentu: 159 22 82
při volání v Uzbekistánu meziměstsky: 8-397-159 22 82
při volání ze zahraničí: (++998-97) 159 22 82

Jak najít cestu?

Autem, taxi, veřejnou dopravou do Mirzo-Ulugbekské čtvrti:
Veřejná linka č. 63, 129 – zastávka „Mirzo-Ulugbekskaja nalogovaja“
Kyvadlová doprava č. 51, 137 – zastávka „Mirzo-Ulugbekskaja nalogovaja“
Orientační bod: „Mirzo-Ulugbekskaja nalogovaja“ nebo „Vysokovoltnyj“

Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

Uzbekistán patří přes svoje nepochybné nerostné bohatství mezi málo rozvinuté země, tzv. low income countries, a je “čistým“ příjemcem rozvojové pomoci. Bez ní by se sice obešel, ale poskytovaná pomoc mu značně ulehčuje situaci.

Koordinací rozvojové pomoci poskytované Uzbekistánu se zabývají dvě instituce. První z nich je správa Ministerstva vnějších ekonomických vztahů, investic a obchodu Uzbekistánu pro mezinárodní finanční instituce a donorské země a druhou Byro koordinace technické spolupráces Evropskou komisí při Úřadu vlády Uzbekistánu.

Uzbekistán donedávna údaje o poskytnuté rozvojové pomoci nepublikoval, lépe řečeno nepublikoval žádné ucelené a přehledné údaje. Teprve počátkem roku 2008 učinil bezprecedentní krok a veřejně (v projevu prezidenta Karimova) oznámil některé údaje týkající se rozvojové pomoci poskytnuté Uzbekistánu v roce 2007. Podle nich mělo být v roce 2007 poskytno Uzbekistánu celkem 330 milionů USD zvýhodněných půjček a 46 milionů USD formou nenávratné pomoci. Podle našich odhadů to bylo 850 milionů EUR výhodných úvěrů a grantů za 140 milionů. Skutečnost bude asi někde uprostřed.

Na rozdíl od předchozích let byla rozhodující část rozvojové pomoci, kterou Uzbekistán obdržel od mezinárodního společenství, poskytnuta nikoliv přímo státy, ale mezinárodními finančními institucemi.

Údaje o poskytnuté rozvojové pomoci za rok 2008 se nepodařilo získat a nedisponujeme ani informacemi, podle nichž by bylo možno učinit nějaký reálný odhad.

Česká republika poskytla v roce 2008 Uzbekistánu pomoc ve výši zhruba Kč 600 000,-. Jednalo o dokončení projektu: „Čištění pitné a užitkové vody v oblasti Aralského moře pomocí sorbentů české výroby“.