Kazachstán

Obecně

Rozloha: 2 717 300 km2 Poloha: 47°-87° v. d. a 41°-55° s. š. Využití plochy: 12 % orná půda, 54 % pastviny, 4 % lesy, 27 % ostatníReliéf: nejvyšší bod – Khan Tangiri Shyngy (6 995 m), nejnižší bod – Vpadina Kaundy (-132 m) Vodstvo: nejdelší řeka – Irtyš (4 422 km)Klima: mírný pás, subtropický pás Biota: pouště a polopouště, stepi

Kazachstán je stát, který se rozkládá ve Střední Asii a malou částí svého území západně od řeky Ural zasahuje též do Evropy. Na severozápadě a severu hraničí s Ruskem, na východě s Čínskou lidovou republikou, z jižní strany jsou jeho sousedy Kyrgyzstán, Uzbekistán a Turkmenistán, na jihozápadě pak přiléhá ke Kaspickému moři.

Patří mezi nejrozlehlejší země světa (plocha 2 717 300 km² – 34krát více než ČR) a je územně největším vnitrozemským státem, ale většina území je jen velmi řídce osídlena (15 milionů obyvatel představuje hustotu necelých 6 ob./km²). Astana se v roce 1997 stala hlavním městem namísto Almaty.

Obyvatelstvo

Počet obyvatel:(1.6.2008): 15 658 308 (57. na světě, 2004); Hustota zalidnění: 6 ob. / km²; Národnostní složení: 59,2% obyvatel jsou Kazaši, 25,6% Rusové, 2,9% Ukrajinci, 2,9% Uzbekové a 1,4% Němci . Ostatní jsou přistěhovalci z bývalých zemí SSSR. Náboženství: 69 % obyvatel vyznává sunnitský islám, 28% je pravoslavných křesťanů a 2 % obyvatel jsou evangelíci. Věkové složení: 0-14 r. 26,73 %, 15-64 r. 66,03 %, nad 65 r. 7,24 % Roční přirozený přírůstek: 0,26 % Střední délka života – muži: 57,87 let Střední délka života – ženy: 68,97 let Gramotnost: 98 % Urbanizace: 55,8 % Úřední jazyk: kazaština, ruština

59,2% obyvatel jsou Kazaši, 25,6% Rusové, 2,9% Ukrajinci, 2,9% Uzbekové a 1,4% Němci. Ostatní jsou přistěhovalci z bývalých zemí SSSR. Náboženství: 69% obyvatel vyznává sunnitský islám, 28% je pravoslavných křesťanů a 2 % obyvatel jsou evangelíci.

Hospodářství:

Tvorba HDP: 60 % služby, 30 % průmysl, 10 % zemědělství Zaměstnanost: 50 % služby, 27 % průmysl, 23 % zemědělství HDP (parita kupní síly): 124,3 mld. USD Nezaměstnanost (2005): 8,1 % Dluh (2005): 41,66 mld. USD Zemědělství – sklizeň: pšenice, ječmen, kukuřice, rýže, proso, cukrová řepa, slunečnice, zelenina, ovoce, bavlna Zemědělství – chov dobytka: skot, ovce, prasata, velbloudi, koně, drůbež Průmysl – těžba: černé uhlí, ropa, zemní plyn, železná ruda, chrom, olovo, měď, zinek, uran, fosfáty Průmysl – energetika (podíl elektráren): tepelné 87,12 %, vodní 12,65 % Průmysl – energetika (výroba): 44,36 mld. kWh Průmysl – energetika (spotřeba): 44,132 mld. kWh Vývoz: ropa, železné a neželezné kovy, stroje, chemikálie, obilí, vlna, maso, uhlí Dovoz: stroje, průmyslové materiály, vozidla Odběratelské země: Rusko, Čína, Itálie Dodavatelské země: Rusko, USA, Čína, Německo Doprava: 14 400 km železnice, 151 650 km silnice Měna: tenge (KZT)

Více

Politika:

Hlavní město: Astana Další města (tis. obyv.): Almaty (Alma-Ata) – 1,185,900 mil. obyv. (2004) Karaganda (Qaraghandy) – 596 tis. obyv. Astana – 538 tis. obyv. Čimkent (Šymkent) – 404 tis. obyv. Semipalatinsk (Semey) – 342 tis. obyv. Pavlodar – 349 tis. obyv. Usť-Kamenogorsk (Öskemen) – 334 tis. obyv.

Správní členění: 14 oblastí a 3 měst. obvody. Datum vzniku: 16. prosince 1991 (nezávislost na Sovětském svazu)

Forma vlády: prezidentská Státní zřízení: republika Hlava státu (2006): Nursultan Nazarbajev Předseda vlády: Karim Masimov Členství: OSN, OBSE, SNS

Více

Ostatní:

Mezinárodní zkratka: KAZ Vstoupení do OSN: 1992 Mezinárodní poznávací zkratka (MPZ): KZ Jízda: vpravo Internetová doména – tj. Počet internetových uživatelů: 400 000 kz Čas k SEČ: +3-4

Více

Historie:

Na místě dnešní Astany založili Rusové v roce 1824 vojenskou pevnost, kolem níž se vyvinulo město Akmolinsk. V letech 1961–1991 se město jmenovalo Celinograd, poté v období 1991–1997 neslo název Akmola. V 90.letech 20. století bylo rozhodnuto o přesunu hlavního města Kazachstánu z největšího města země Almaty do Astany. Oficiálně se Astana stala hlavním městem země dne 10.prosince 1997. Od té doby město zažívá nebývalý rozmach. Počet obyvatel se v průběhu posledního desetiletí zdvojnásobil a ve městě vyrostly desítky moderních kancelářských budov, nové ulice, parky i rezidenční čtvrti…

Pravěk a středověk

První osídlení je potvrzené už z doby kamenné. Oblast měla výborné podmínky pro rozvoj pastevectví. Historikové se domnívají, že první domestikace koně proběhla právě na kazašské stepi. Ve středověku vedla přes zemi tzv. Hedvábná stezka. Vzniklo zde několik významných center obchodu. Však v 13. století vpadl do Kazachstánu Čingischán se svými hordami. Kazachové byli poraženi a oblast se stala součástí Mongolské říše. Oblast byla opět sjednocena v 16. století, kdy vznikl územně velice velký Kazašský chanát. V 17. století chanát podlehl nájezdům Džungarů, kteří obsadili centrální a východní oblasti země.

Nadvláda carského Ruska

Carské Rusko začalo obsazovat střední Asii v průběhu 19. století. Kazachstán se stal součástí Ruska v roce 1846. Po přičlenění k říši začaly do země proudit davy osadníků z evropské části ruské říše. Přicházeli hlavně ruští a ukrajinští rolníci, kteří se usadili převážně na severu země. Počet kolonizátorů postupem doby převýšil počet původních obyvatel. To vyvolalo od roku 1916 ozbrojený odpor Kazachů, kteří začali napadat vesnice kolonistů.

Sovětská nadvláda

Po bolševické revoluci v roce 1917 vypukla občanská válka. Území Kazachstánu se dostalo pod kontrolu bolševiků už v roce 1919. Poté přes 300 000 Kazachů odešlo přes hory do sousední Číny Během hladomoru v Rusku v letech 1921 – 1922 zemřelo v oblasti hlady na milión obyvatel. V roce 1925 vznikla autonomní republika a roku 1936 Kazašská sovětská socialistická republika. Mnoho politických vězňů, kulaků a jiných, režimu nepohodlných, lidí skončilo v kazachstánské stepi v pracovním táboře. Na Sibiř a do Kazachstánu byli deportovány na rozkaz Stalina celé národy (krymští Tataři, Němci z Povolží). Etnické složení Kazachstánu je proto dnes velice pestré. Během druhé světové války vzniklo na území pět divizí, které byly poslány bojovat na východní frontu.

Poválečný rozvoj země

Po válce v roce 1947 vznikl v oblasti u Semipalatinska zkušební jaderní polygon. Právě zde byla vyzkoušena první sovětská jaderná bomba. V 50. a 60. letech byly obrovské plochy neobdělávaných pastvin (celiny) přeměny na ornou půdu. Tento projekt měl z Kazachstánu udělat obilnici SSSR. Dopad tohoto projektu na místní ekologickou rovnováhu byl katastrofální. Místní obyvatelé, kteří po staletí žili kočovným životem, byli při kolektivizaci násilně připoutáni k půdě. V roce 1955 vznikla v Kazachstánu známá kosmická základna Bajkonur.

Nezávislost

Nacionalistické tendence ožily koncem 80. let. V roce 1986 se konala v Almaty velká demonstrace mladých Kazachů proti vládě. Někteří demonstranti byli zabiti a mnoho jich skončilo ve vězení. Kazachstán vyhlásil nezávislost v roce 1991, když se SSSR rozpadl na 15 nástupnických států. Ze všech 15 vyhlásil Kazachstán svou nezávislost jako poslední. Téhož roku se stal členem Společenství nezávislých států. Prezidentské volby v roce 1991 vyhrál bývalý vůdce místní komunistické strany Nursultan Nazarbayev. Hlavní městem se stala v roce 1997 Astana, která vystřídala Almaty. Hlavním důvodem bylo položení Almaty v blízkosti hranic s Kyrgyzstánem, Tádžikistánem a Uzbekistánem, kde v té době probíhala občanská válka.

Politika

Prezident: Nursultan Abiševič Nazarbajev. Do své funkce znovu zvolen v roce 2005 na 7 let. Informace www.akorda.kz

Prezident je hlavou státu a vrchním velitelem ozbrojených sil KZ.

Republika Kazachstán je nezávislá republika, parlamentní demokracie s výrazným prezidentským režimem.

Parlament je nejvyšším orgánem Kazachstánu, který plní zákonodárné funkce. Sestává se ze dvou komor – Senátu a Mažilistu. Poslanci senátu – 47 senátorů (osm jmenuje přímo prezident) – jsou voleni na šest let, mažilistu – 107 poslanců – na 5 let. Parlament na základě návrhů prezidenta schvaluje změny v Ústavě, schvaluje státní rozpočet, dává souhlas na obsazení pozic předsedy vlády, předsedy Národní banky, rozhoduje o otázkách války a míru. Parlament dále dává iniciativu na vyhlášení referenda, může vyjádřit nedůvěru vládě.

Ústřední politickou postavou Kazachstánu je jeho prezident Nursultan Nazarbajev, zvolený do funkce na pět let v roce 1991. V dubnu 1995 bylo jeho funkční období prodlouženo referendem do roku 2000. V srpnu 1995 byla přijata (rovněž referendem) nová ústava KZ, která koncentruje moc v rukou prezidenta a umožňuje jeho dominantní postavení ve vztahu k parlamentu, vládě a soudní moci. Na jaře roku 1999 se však prezident N. Nazarbajev, ještě před ukončením svého volebního období, nechal zvolit na 7 let. Podle Ústavy může být tentýž občan Kazachstánu zvolen prezidentem pouze dvakrát.

Dne 4. prosince 2005 byl N. Nazarbajev znovu zvolen prezidentem. Svého úřadu se oficiálně ujal v den inaugurace 11. ledna 2006.

V květnu 2007 byla oběma komorami Parlamentu KZ a prezidentem schválena novela Ústavy KZ. Tato novela by měla oslabit pravomoci prezidenta a naopak posílit roli Parlamentu. Mimo další úpravy se opět zkracuje funkční období prezidenta na pět let (v platnosti až po ukončení současného funkčního období N. Nazarbajeva). I když v Ústavě zůstává zakotveno, že tentýž občan Kazachstánu může být zvolen prezidentem pouze dvakrát, n e v z t a h u j e se tato preambule na prvního kazachstánského prezidenta N. Nazarbajeva, který může kandidovat neomezeně.

Dne 18. srpna 2007 v Kazachstánu proběhly předčasné parlamentní volby do Mažilisu (dolní komory Parlamentu) a volby do maslichatů (orgány místní samosprávy). Voleb se zúčastnilo 64,56 % voličů. Do Parlamentu KZ byli zvoleni kandidáti pouze jedné politické strany – národně demokratické strany Nur Otan, jejíchž politický leader je prezident N. Nazarbajev. O hlasy voličů se ucházelo celkem 7 politických stran, ale šest opozičních stran „nepřekročilo“ požadovaný 7 %ní práh. Podle vyjádření představitelů OBSE volby neodpovídaly mezinárodnímu standardu a zástupce OBSE výsledek voleb komentoval slovy: „Že ještě nikdy neviděl demokratickou zemi s existencí jedné politické strany v parlamentu“.

Kazašská vláda je ve všech svých činnostech plně zodpovědna prezidentovi.

Prezident N. Nazarbajev pevně drží ve svých rukách politický i ekonomický život v Kazachstánu. Většina občanů vnímá Nazarbajeva jako garanta politické stability a ekonomického růstu. Analityci vyslovují názor, že Nazarbajev nyní udělá všechno proto, aby se z Kazachstánu stal ekonomicky rozvinutý stát s tržní ekonomikou a tehdy získá postavení „otce národa“ a bude připravený odejít z postu prezidenta.

Hospodářství

Kazachstán je průmyslově-zemědělskou zemí s obrovskými zdroji černého uhlí, železných a chromových rud, ropy a dalších nerostných surovin. Většinu území zabírají pouště a polopouště, jen malá část je zalesněna nebo je hospodářsky využívána. V Kazachstánu se mimo jiné nachází proslulý kosmodrom Bajkonur.

Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory

Vzhledem k pomalé modernizaci průmyslových závodů, která vyžaduje značné finanční náklady a velkému nerostnému bohatství země, vsadila většina zahraničních investorů, navzdory varování odborníků ze Světové banky, EBRD, EU, OECD i vlády Kazachstánu, na těžbu a zpracování železných, neželezných (barevných) a vzácných kovů – železa, mědi, hliníku, wolframu, zlata a těžbu ropy a zemního plynu. Na rozvoji uvedených odvětví se v současné době zakládá růst HDP i objem průmyslové výroby. Situaci ilustruje následující tabulka tempa růstu v jednotlivých průmyslových odvětvích (za základ vzat rok 2000 a je uváděn index k předcházejícímu roku). Výrazný růst v oblasti strojírenství se přičítá většímu podílu kazachstánského průmyslu na rozvoji těžby ropy, postupnému zapojení závodů VPK (vojensko – průmyslový komplex) do spolupráce s Ruskem a rozvoji těžebního průmyslu spojeného s metalurgickým zpracováním surovin.

Podíl jednotlivých odvětví na průmyslové výrobě byl za rok 2008 následující: těžařský průmysl 57,1%, zpracovatelský průmysl 37%, výroba a rozvod elektrické energie, vody a plynu 5,9%.

Za rok 2008 byl růst těžebního průmyslu o 5,3%, u zpracovatelského průmyslu byl pokles na 97,4%, výroba a rozvod elektrické energie, vody a plynu se zvýšila o 6,4%.

Za rok 2008 dosáhla výroba oceli 4 285 966 tun (snížení oproti roku 2007 o 10,4%), feroslitin 1 707 515 tun (+5,8%), těžba uhlí 110 003 tis. tun (nárůst o 11,8%), těžba ropy 62 403 tis. tun (+2,8%), přírodního plynu 33 177, mil. m3 (+ 11,9%), výroba elektrické energie 79 980 mil. kW (+4,4%), vytěženo uranu 8 521 tuna (+ 28,4%) a vyrobeno cementu 223,3 tis. tun (- 8,3%).

V roce 2008 se po mnoha letech v Kazachstánu snížila výroba „tvrdého“ alkoholu a zvýšila výroba piva. Celková výroba alkoholu byla 6 022,5 tis. litrů, což je o 4,1% měně než v roce 2007.

V souhrnu lze konstatovat, že mnoho koncepčních záměrů je dobře rozpracovaných, ale jejich naplňování se zdaleka nedaří realizovat.

Zemědělství – vývoj, struktura

Kazachstán byl jednou z obilnic bývalého Sovětského svazu a ještě starší kořeny má v zemi pastevectví. Růst zemědělské výroby v posledních letech probíhal cestou snižování osévaných ploch a zvyšováním výnosů. Zdá se, že na zvýšené ceny zemědělské produkce, zejména v roce 2007 u obilovin, zareagovali kazachstánští farmáři zvýšením osevních ploch. Potravinářský průmysl nutí zemědělce změnit poměr pěstované produkce či se naprosto přeorientovat. Tak např. řada závodů na těstoviny, vybudovaná zahraničními investory, požaduje speciální odrůdy tvrdé pšenice. Odkoupení českou firmou Czechomalt a zahájení výroby velké sladovny zajistilo poptávku po kvalitním sladovnickém ječmenu. Přechází se i k pěstování rýže. Kazachstán však stále zakládá svoje zemědělství na prodeji obilí do zahraničí (hlavně do RF, Iránu a Uzbekistánu). Snad největším problémem zemědělství je otázka ztrát, které vznikají při sklizni, dopravě, skladování i zpracování. Jde o zabezpečení odpovídajícího způsobu dopravy, skladování a zejména zpracování zemědělské produkce.

V oblasti zemědělské produkce převažuje rostlinná výroba nad živočišnou, od roku 1999 až 2008 se podíl rostlinné výroby pohybuje mezi 55–60 % na celkové tvorbě zemědělské produkce.

Sklizeň obilovin v roce 2006 dosáhla vysoké úrovně 16,5 mil tun (před zpracováním). Kvalita sklizených obilovin byla díky dobrému počasí v době sklizně o mnoho lepší než v roce 2005. Odhaduje se, že cca 6 mil. tun bylo exportováno.

V roce 2006 došlo k nárůstu zemědělské výroby o 7 %, a to především vzhledem k vyšší sklizni obilí o 0,7 mil. tun a rovněž díky vyšší produkci v živočišné výrobě. Tento sektor vyprodukoval v roce 2006 1 446 tis. tun masa (nárůst o 5,1 %), 4 892 tun mléka (nárůst o 3,8 %), 2 483 mil. vajec (pokles o 1,3 %) a 30,7 tis. tun vlny (nárůst o 4,8 %).

Poprvé po mnoha desetiletích byl v Kazachstánu koncem roku 2006 a začátkem roku 2007 proveden národní soupis hospodářských zvířat a inventáře v zemědělství. Akce poměrně velkého rozsahu byla provedena ve dvou etapách. První etapa proběhla v termínu srpen-září 2006 a byla zaměřena na rostlinnou výrobu. Druhá etapa se uskutečnila začátkem roku 2007 se zaměřením na živočišnou výrobu. Dotazníky vyplnilo 9,5 tisíce zemědělských podniků, kolem 194 tisíc faremních hospodářů a 2,2 mil. obyvatel. Statistické údaje zveřejněné z akce mimo jiné uvádějí, že v Kazachstánu se chová kolem 5,7 mil. ks skotu, cca 12,9 mil. ovcí a koz, cca 1,3 ks mil. prasat, 1,2 mil. koní, 140 tis. velbloudů a cca 28,3 mil. ks drůbeže všeho druhu.

Dobře lze z hlediska dosažených výsledků hodnotit i zemědělský rok 2007. Především sklizeň obilí dosáhla opět výrazného zvýšení a celkem bylo sklizeno 20,1 mil. tun, což je o 16,8% více než v roce předešlém. V hodnoceném roce bylo v zemi vyprodukováno 1 503 tis. tun masa a 5 037 tis. tun mléka. Podle zveřejněné statistiky stavy hospodářských zvířat se během roku zvýšily v průměru o 5% proti údajům zveřejněným při sčítání na přelomu let 2006/2007.

Rok 2008 nebyl pro kazachstánské zemědělce tak úspěšný jako rok předchozí. Celková produkce se uvádí na úrovni cca 878 mil USD, což je o 5,6% méně než v roce 2007. Největší propad nastal u sklizně obilovin, která byla na úrovní roku 2006. Celkově však dochází ke zvyšování stavu hospodářských zvířat, konkrétně u skotu o 2,9%, u ovcí a koz o 5,3%, u prasat o 2,3%, u koní o 5,8%, u velbloudů o 3,1% a u drůbeže o 4%.

V souvislosti se jmenováním nového ministra zemědělství, v polovině dubna 2008, kazachstánský premiér charakterizoval nejdůležitější úkoly resortu, které lze shrnout do čtyř základních okruhů:

  • hlavním úkolem pro resort zemědělství, kam spadá i potravinářský průmysl, se stala potravinová bezpečnost země,
  • nepřipustit neodůvodněné zvyšování cen potravin pro obyvatelstvo,
  • stimulovat příliv domácích i zahraničních investic do agrárního sektoru,
  • provést reformy resortních úseků, které se staly nerentabilními.

Z uvedených údajů je patrné, jak velký je rozměr a význam kazachstánského zemědělského sektoru a jak důležitou roli hraje v hospodářství země. K podpoře sektoru patří i rozhodnutí kazachstánské vlády z února 2008, zrušit či výrazně snížit clo na dovoz některých druhů zemědělské techniky. Bez dovozního cla lze importovat sečky, stroje na zpracování půdy a sklizňovou techniku. U traktorů se snížilo dovozní clo z 15% na 5%.

Cílem vlády je dosáhnout soběstačnosti ve všech agroproduktech, které lze v zemi vypěstovat. Přitom v nejbližším období bude věnována pozornost zejména rostlinné výrobě, kde je cíl zvýšit produkci obilovin – jako exportní komodity, dále u rostlinných olejů a u cukrové řepy. Následným cílem vlády je zvyšovat produkci, kterou je možno využít pro export. Kazachstán má velmi dobrou geografickou polohu pro export zemědělské a potravinářské produkce do sousedních zemí. Zde se jedná zejména o obiloviny. V současné době je jeho exportní potenciál jen v obilovinách kolem 8 mil. tun ročně.

Po výrazném zvýšení cen obilovin na světových trzích v druhé polovině roku 2007 lze říci, že začátkem roku 2008 potravinová krize zasáhla i Kazachstán. S cílem ochránit domácí trh a zamezit prudkému zvyšování cen základních potravin na domácím trhu, kazachstánská vláda v polovině dubna 2008 přijala opatření o zákazu vývozu potravinářské pšenice do 1. září 2008.

Energetika a další perspektivní obory

Energetika – vláda má zpracovaný plán opatření rozvoje elektroenergetické soustavy do roku 2015, jehož cílem je rovněž modernizace přenosových sítí a výstavba sítí druhé linie „Sever–Jih“ se zvýšením propustnosti na 1500 MW s ukončením výstavby již v roce 2009. Kazachstán se stal čistým importérem elektřiny a v současné době plánuje výstavbu elektráren, kdy zvažuje všechny zdroje. Kazachstán nyní neprovozuje žádnou atomovou elektrárnu, ale podle představitele vlády v současné době dokončuje projekty výstavby atomové elektrárny 10 km od města Aktau v Mangistauské oblastí na západě Kazachstánu.

Těžba surovin – Kazachstán patří mezi nejbohatší země na energetické suroviny. Zaujímá 8. místo na světě v prokázaných zásobách ropy, prokázané zásoby přírodního plynu jsou odhadovány na 3,4 trl. m3. Uhlí se těží v Pavlodarské a Karagandijské uhelné pánvi, zásoby uranu v zemi se odhadují na druhé největší na světě. To vše předpokládá dodávky těžebního zařízení, modernizaci zpracovatelských závodů, výstavbu kompresorových stanic, plynovodů apod..

Zdravotnická technika – cílem kazachstánské vlády je zvyšovat celkovou zdravotní péči o občany. Příležitostí proto je vyhlášený projekt vybudovat „100 škol a 100 nemocnic“ do roku 2011.

Zemědělství a potravinářský průmysl – zvyšování objemu a úrovně domácí zemědělské produkce je jeden z nosných úkolů kazachstánské vlády. Obor byl zařazen do prioritních oborů, které by měly zajistit větší diversifikaci kazachstánského exportu, který je závislý jen na surovinách.

Výroba stavebních materiálů – cílem je dosažení dostatečných kapacit pro plné zásobování kazachstánského stavebního sektoru.

Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná):

Celkový stav infrastruktury není příliš ideální, avšak v rámci zemí Střední Asie patří k lepšímu standardu. Energetika trpí tím, že spotřebitelé (jak závody, tak i fyzické osoby) často neplatí za dodávky elektřiny, zemního plynu, tepla atd. Elektrárny následně nemají např. možnost zakoupit potřebné uhlí. V poslední době jsou patrné snahy provádět alespoň částečné opravy a modernizaci energetických zařízení, zejména na severu země. Ve spolupráci s Ruskem se obnovuje jaderný program v energetice a uvažuje se o vybudování vlastních kazachstánských jaderných elektráren. U Kaspického moře se za pomoci expertů z Ruska a USA demontuje jaderná elektrárna, která jako jedna z mála na světě pracovala na bázi rychlých neutronů.

Některé oblasti na jihu země jsou každou zimu sužovány nedostatkem plynu, neboť sousední Uzbekistán není schopen dostát svým závazkům. Přestože je plynu v KZ dostatek, není vybudována příslušná rozvodná síť na využití vlastních zdrojů. Tato situace se opět projevila v zimě 2007/2008, kdy nezvykle dlouhá a tuhá zima připravila energetikům i obyvatelům mnoho složitých situací.

Je také nutno podotknout, že rovněž celkový stav rozvodu energií a vody je ve velmi špatném stavu a např. podle dostupných informací se v Almaty od výstavby vodovodní sítě neprováděla jakákoliv větší generální oprava. Je celkem známou skutečností, že problémy se zásobováním energiemi nejsou ani tak způsobeny jejich nedostatkem, jako spíše velmi špatným stavem některých, zejména elektrických a vodovodních sítí ve větších městech.

Dalším problémem je stav silnic a železnic. Vedení státu nelze upřít zájem tyto problémy postupně řešit. S přílivem peněz do ekonomiky je možno pozorovat snahu opravovat silnice (v roce 2004 byla dokončena oprava silnice v délce cca 270 km spojující Almaty s hlavním městem Kyrgyzstánu Biškekem) a zahajují se projekty oprav, modernizace i výstavby železnic. V listopadu roku 2005 byl vyhlášen program výstavby a oprav silniční sítě, do kterého hodlá vláda Kazachstánu do roku 2009 investovat cca 10 mld. USD. Rekonstrukcí prošla železniční síť spojující hlavní město Astanu s největším městem Almaty.

Rozvoj infrastruktury zařadila kazašská vláda mezi prioritní oblasti rozvoje země. V závěru měsíce února 2008 ministerstvo dopravy a komunikací prezentovalo technicko-ekonomický projekt výstavby kazašské části mezinárodního dopravního koridoru „Západní Evropa – Západní Čína“ . Výstavba je největší dopravní projekt v Kazachstánu, jehož celková délka po dokončení bude 8 445 km, z toho na území Kazachstánu 2 787 km, což představuje jednu třetinu celkové délky trasy. Kazachstánská část koridoru povede z jihovýchodního kazachstánsko-čínského hraničního přechodu u města Chorgos do největšího města Kazachstánu Almaty (často označována komerčním centrem celé Střední Asie) a bude pokračovat všemi jižními oblastmi Kazachstánu na severozápad do města Aktobe (dříve Akťubinsk) směrem na Rusko. Celkové náklady na projekt výstavby koridoru na kazachstánské straně jsou uváděny ve výši 900 mld. tenge (stávající kurz cca 120 TZK/USD). Financování projektu bude částečně zabezpečeno ze státního rozpočtu a dále ze soukromých zdrojů. Na část koridoru Chorgos – Almaty v délce 340 km, poskytne ministerstvo koncesi a úsek, za který se bude platit, bude dosahovat asi jedné čtvrtiny, a to v místech, kde provoz je nejhustší.

Podle názoru expertů, realizace uvedeného projektu dovolí přeorientovat část transportu čínského zboží z mořské dopravy na automobilovou a rovněž přitáhnout transportní toky z celé Střední Asie. Pozitivní vliv bude mít projekt na rozvoj jihokazašských oblastí, převážně v nedávné minulosti a ještě dnes agrárních, kterými bude koridor procházet. Analýza zpracovaná Ministerstvem dopravy a komunikací KZ předpokládá, že po dokončení projektu na kazachstánském teritoriu v roce 2013 se zvýší roční automobilová přeprava na trase z 900 tis. tun na 3,5 mil. tun.

Úroveň spojů odpovídá mírně modernizovanému systému. Např. u meziměstského i mezinárodního telefonování zůstal zachován poměrně složitý systém spojení. Je neúměrně drahé telefonování do zahraničí (např. až 2x dražší než při stejném volání z opačné destinace). Špatná kvalita telefonického spojení omezuje i možnost efektivního používání internetu. Při meziměstském telefonování bývá hovor často přerušován. V oblasti mobilních telefonů zde funguje několik operátorů, avšak nabízené služby jsou nekvalitní, nekomplexní a předražené ve srovnání se světovým standardem, nemluvě o šíři a kvalitě pokrytí. Je možno konstatovat, že operátoři využívají vlny módy tohoto způsobu komunikace, která světem prošla před několika lety.

V souvislosti s přípravou vstupu Kazachstánu do WTO, byl Kazachstán nucen zrušit monopol státní společnosti KazTelekom a lze předpokládat, že příchod zahraničních investorů povede ke vzniku nových operátorů pevných sítí a tím se všeobecně zlepší dostupnost i kvalita telekomunikačních služeb. V současnosti lze hodnotit úroveň spojů jako nekvalitní a velmi drahé.

Almatské metro je kapacitní dopravní systém v největším kazašském městě Almaty. S několikaletým přerušením se buduje již od roku 1988 a zprovozněno pravděpodobně bude v roce 2010. Almatské metro je sovětského typu a vedle metra v uzbeckém Taškentu půjde o jediný dopravní systém svého druhu ve střední Asii.

Hlavní město Kazašské sovětské socialistické republiky Alma-Ata se v 60. a 70. letech potýkalo s narůstajícími dopravními komplikacemi. Aby se situace ve městě alespoň částečně zklidnila, zažádala Alma-Ata (jak se tehdy město jmenovalo) o výstavbu metra. Úředně byl projekt almatského metra schválen v roce 1981, přípravné práce byly zahájeny ještě téhož roku. Během prací ale byly zjištěny geologické problémy, vyplývající z podhorské polohy města. Stavitele tak čekaly zhoršené podmínky se stavbou tunelů a stanic, kladení většího důrazu na bezpečnost pro případ zemětřesení (Almaty byly zničeny zemětřesením již dvakrát) a dalšími problémy. Projekt musel být několikrát předělán a přípravné práce se tak protáhly na dlouhých sedm let.

Vlastní stavba almatského metra byla zahájena v roce 1988, kdy se začala stavět 1.trasa v úseku Alatau – Ulitsa Rayimbeka, součástí stavby bylo i depo. Stavba časem nabývala jasnějších a konkrétních obrysů, termín otevření 1. úseku metra byl odhadován na rok 1994. V prosinci 1991 se však rozpadl Sovětský svaz a Alma-Ata přišla o štědré dotace z Moskvy na výstavbu metra, které nová Republika Kazachstán nebyla schopna poskytnout. Stavba metra tak musela být přerušena.

V 90. letech se několikrát objevily návrhy na dostavbu metra, ale všechny byly zamítnuty. Následné stěhování hlavního města z Almat do Astany uložilo celý projekt na několik dalších let prakticky k ledu.

Dostavba almatského metra byla schválena až v roce 2003 kazašským parlamentem. Stavba metra tak postupně pokračuje a blíží se k definitivnímu dokončení. Na dostavbě má nemalou zásluhu současný kazašský prezident Nursultan Nazarbajev, který almatskému metru zajistil nezbytné finanční prostředky. Termín otevření 1.úseku metra je podzim 2010.

Dokončovaná 1.trasa, označována červenou barvou, bude začínat a končit na severním okraji centra stanicí Ulitsa Rayimbeka, poblíž které bude depo. Stanice se nachází poblíž nádraží Almaty-II, přímá vazba z nádraží na metro ale nebude. Trasa povede centrem města na jih a poté se stočí na západ, až dosáhne konečné stanice Alatau. Trasa se sedmi stanicemi bude měřit 8,56 km a bude na ní operovat 20 pětivozových vlaků typu 81-71, pravděpodobně v modernizované verzi. Existovala varianta, že Škoda Plzeň do Almat dodá soupravy 81-71M, k oficiálním jednáním ale nakonec ani nedošlo. Celková doba jízdy z jedné konečné stanice na druhou , při max. rychlosti 40km/h, bude 12 minut.

Po dokončení 1. úseku se začne budovat druhá trasa (značená zeleně), která povede od Parku Gorkogo na západ centra, odkud se bude stáčet na jih, na Alatau. S 1.trasou se překříží ve dvou stanicích a vytvoří tak centrální čtyřúhelník almatského metra. 2. trasa pak povede dále na jihovýchod do stanice Orbitau, kde bude mít vlastní depo. Prodloužená bude rovněž i 1.linka směrem na západ.

3.trasa povede od Ulitse Rayimbeky, kde bude vazba na 1.linku, směrem na severní okraj města, k nádraží Almaty-I. Trasa je značená modrou barvou a bude vybudováno jako lehké metro.

Časový horizont zprovozňování nových úseků není znám, ale vzhledem ke skutečnosti, že 1.úsek se budoval více než dvacet let je pravděpodobné, že výstavba dalších úseků potrvá spousty dalších let. Vše závisí na dotacích, které by však prezident Nursultan Nazarbajev uvolnit mohl. Další vývoj almatského metra bude určitě zajímavé sledovat. Stručná charakteristika politického systému

Zahraniční obchod

Hlavními obchodními partnery jsou Čína a Rusko, kterému pronajímá kosmodrom v Bajkonuru u Džezkazganu za 115 mil. USD ročně.

Kazachstán je velmi závislý na exportu ropy a zaujímá druhé místě ve světě, co se týče tempa růstu jejího exportu za posledních pět let. V současné době těží 1,3 mil barelů ropy denně a vyváží více jak jeden milión. Těžba poloviny kazachstánské ropy pochází ze třech ropných ložisek Tengíz, Uzen a Karačaganak. V roce 2015 se očekává, že těžba dosáhne 3,5 mil. barelů denně, z nichž tři milióny budou určené na export.

Obchodní bilance

Největšími importéři z Kazachstánu za rok 2006 byli: Itálie 18 % z celkového exportu, Švýcarsko 17,6 %, Ruská federace 9,8 %, Čína 9,4 %, Francie 8,8 %, Írán 5,4 %, Nizozemsko 4,5 % a Velká Británie 3 %.

Celkový podíl zemí EU činil 43,2 %.

Největšími exportéři do Kazachstánu v roce 2006 byli: Ruská federace 38,3 % z celkového dovozu, Čína 8,1 %, Německo 7,6 %, Itálie 6 %, USA 4,7 %, Ukrajina 4,2 % a Japonsko 3,9 %.

Celkový podíl zemí EU činil 26,4 %.

V roce 2007 největšími dovozci z Kazachstánu byli: Itálie 16,3 % z celkového exportu, Švýcarsko 15,6 %, Čína 11,8 % a Rusko 9,8 %. Na Českou republiku připadá ani ne celá jedna tisícina kazachstánského exportu.

Celkový podíl kazachstánského exportu v roce 2007 do zemí EU představoval 40,7 % a proti roku 2006 se snížil o 2,5 %. Na země SNS připadá 16,7%.

Největšími vývozci do Kazachstánu byli: Rusko 35,5 % z celkového dovozu, dále Čína 10,7 %, Německo 7,9 %, USA 5,0 % a Ukrajina 4,7 %. Na Českou republiku připadá 0,5 %.

Celkový podíl kazachstánského importu ze zemí EU činil v roce 2007 24,6 % a proti roku 2006 se rovněž snížil, a to o 1,8 %. Ze zemí SNS byl import na úrovni 44,6 %.

V roce 2008 byli největšími dovozci z Kazachstánu Itálie, 16,7%, dále Švýcarsko 15,8 %, Rusko 8,7% ,Čína 10,8 %, Francie 7,6 %, Holandsko 6,5% a Velká Británie 2,5 %. Podíl České republiky byl pouze 0,1 %.

Celkový podíl členských zemí EU činil 42,9% a proti roku 2007 se zvýšil o 2,2%.

Největšími vývozci do Kazachstánu byli v roce 2008 Rusko s podílem 36,3%, následovala Čína 12%, dále Německo s podílem 6,8%, Ukrajina 5,6% a USA 5,1%. Česká republika se podíle na na kazachstánském importu 0,5%.

Celkový podíl členských zemí EU na kazachstánském importu byl 22,6%, což představuje proti minulému roku snížení o 2%.

Kultura

Původní kultura Kazachstánu je nomádská. Když neúrodnost obrovských stepí, které tvoří větší část území, a podmínky podnebí neumožňovaly rozvinout zemědělství do takové míry, aby bylo schopné uživit rodiny, stali se Kazaši národem pastýřským se silně vyvinutým smyslem pro rodinu a hierarchii v ní. Velká rodina, tvořená třemi i čtyřmi generacemi současně, se stala životním prostorem. Život mimo rodinu byl ohrožený a více méně nemožný a opuštění tohoto prostředí se rovnalo odsouzení k smrti. S nástupem sovětské moci a politiky, která byla velmi často nepřirozená a nebyla schopná pochopit život, a násilnou kolektivizací byla tato původní kultura téměř zcela zničená. Na druhé straně díky industrializaci se z Kazachstánu stal dnes nejrozvinutější stát z bývalých asijských sovětských republik. Ale rodina a rodinný život zůstaly tou nejvyšší hodnotou dodnes. I proto je konverzí z islámu na křesťanství velmi málo. Toho, kdo příjme křesťanství, se bez váhání zříká celá rodina, i ti nejbližší a přátelé. Takový člověk se náhle ocitá sám. A toto břemeno je pro mnohé, kteří cítí sympatie ke křesťanským hodnotám a víře, téměř nepřekonatelné. Kazachstán se za stalinského období stal zemí pracovních táborů – gulagů, do kterých byly násilně vyvezeny statisíce lidí různých národností, nepohodlných systému. Dodnes na tomto území žije více než 120 národností. Díky tomu jsou zde lidé k sobě navzájem tolerantní. A to se týká i mezináboženských vztahů.

Geografie

Horopis:

Kazachstán je největší vnitrozemskou zemí světa. Třebaže většinu území Kazachstánu zaujímají nízko položené plošiny a pahorkatiny, reliéf je i tak velmi rozmanitý; vcelku lze říct, že povrch Kazachstánu se zvedá směrem k východu. Na západě se v Kaspické proláklině (28 m pod hladinou světového oceánu) prostírá největší vnitrozemské jezero světa – Kaspické moře. Poblíž kaspického pobřeží leží v Karagijské proláklině nejnižší bod Kazachstánu (-132 m). Severní břehy Kaspického moře při dolním toku řeky Ural obklopuje Kaspická nížina,ohraničená na jihu plošinami Mangystau a Ustjurt, na východě Mugodžarskými vrchy. Dále k východu se prostírá rozlehlá nížina Turanská s bezodtokým Aralským jezerem, do kterého ústí řeka Syrdarja. Zde, při uzbeckých hranicích, se nachází poušť Kyzylkum („Rudé písky“). Nevýraznou Turgajskou plošinu na severozápadě země odděluje sníženina zvaná Turgajská brána od rozlehlé Kazašské plošiny, zaujímající střední část Kazachstánu. Z Kazašské plošiny vystupuje několik hornatin – Ulytau na západě, Kokčetau na severu a Karakaly s nejvyšším bodem Aksoran (1 565 m) na jihovýchodě. Severně od Kazašské plošiny se až za hranice Kazachstánu táhnou úrodné nížiny Išimské a Kulundinské stepi, náležející k Západosibiřské rovině. Tyto oblasti směrem k severu odvodňují řeky Išim a Irtyš. Od Kazašské plošiny směrem k jihu se táhne pustina Betpak Dala („Hladová step“). Východně odtud, mezi Kazašskou plošinou a pohraničními horami leží bezodtoká Balchašsko-alakolská pánev.

Její západní část zaujímá velké protáhlé jezero Balchaš, celosvětový unikát, neboť je z polovice plné sladké a z druhé polovice slané vody; na východě se nacházejí dvě menší jezera Sasykkol a Alakol. Tato oblast závlahového zemědělství na jihovýchodě Kazachstánu je tradičně zvána Sedmiříčí (Džesysu). Východní a jihovýchodní hranice země představují skutečné velehory. Na samém severovýchodě dělí Kazachstán od Sibiře zalesněný Altaj (nejvyšší hora Belucha 4 506 m). Jižně od Altaje vytváří řeka Irtyš v kotlině jezero Zajsan, zvětšené ještě Buchtarminskou přehradní nádrží. Dále k jihu se zvedá pás pohoří Tarbagataj s nejvyšší horou Tastau (2 992 m). I následující horstva se táhnou přibližně stejným směrem jako Tarbagataj, tedy od západu k východu. Nejprve je to Džungarský Alatau s nejvyšší horou Besbakan (4 463 m), poté následuje široké údolí, jímž z Číny přitéká řeka Ili, a na jihovýchodě ohraničuje Kazachstán pohoří Ťan-šan („Nebeské hory“). Nejvyšší hora Kazachstánu (a druhá nejvyšší hora Ťan-šanu) Chan Tengri („Vládce duchů“) dosahuje výše 7 010 m.

Vodstvo:

V Kazachstánu je přibližně 48 000 jezer o celkové ploše 45 000 km². 94 % má rozlohu menší než 1 km². Jsou to většinou záplavová a deltová jezera. Jezer z rozlohou nad 100 km² je 21 (Balchaš, Zajsan – součást Buchtarminské vodní nádrže, Alakol, Tengiz, Seletyteniz, Sasykkol, Kušmurun, Markakol, Ulken-karoj – viz také Seznam kazašských jezer). Kazachstánu také patří severní a severovýchodní část Kaspického moře a severní část Aralského jezera (Severní Aralské jezero). Je zde více než 4 000 rybníků, přehrad a vodních nádrží. Většina jezer je bezodtokých. Úroveň jejich hladiny prudce kolísá podle sezóny i v průběhu let a obrysy i rozměry se periodicky mění. V suchých letech mnohá z nich vysychají nebo se proměňují na slaniska. Nejvíce jezer je v severní části Kazachstánu, kde je mnoho uzavřených sníženin. Ve stepní zóně, v horách a v údolích velkých řek převládají sladkovodní jezera, zatímco v polopouštích, pouštích a mezihorských propadlinách slaná jezera. V mnohých jezerech se dobývají různé soli. Přibližně 30 jezer obsahuje léčivé bahno a solanku.

Největšími přehradními nádržemi jsou Buchtarminská a Usť-Kamenogorská na Irtyši, Čardarinská na Syrdarji a Kapčagajská na Ili.

Říční síť země je velmi nepravidelná a hlavní toky se táhnou spíše okrajovými částmi země. Velkou část centrálního Kazachstánu zaujímají bezodtoké polopouště, v nichž se například ztrácejí řeky Sarysu a Ču. Naproti tomu lesostepní oblasti na severovýchodě jsou posety stovkami drobných jezer a protkány říčkami. Pro vodní toky, které stékají z velehor na jihovýchodě země je charakteristický maximální průtok v době letního tání horských ledovců, zatímco mnohé stepní řeky v této době vysychají. Velký význam má 500 km dlouhý kanál mezi Pavlodarem a Karagandou, spojující řeky Irtyš a Nura.

Nejvýznamnější řeky (viz také Řeky v Kazachstánu):

  • Irtyš (4 284 km, z toho 1 700 km na území Kazachstánu)
  • Syrdarja (2 219 km, z toho 1 400 km na území Kazachstánu)
  • Ural (2 428 km, z toho 1 100 km na území Kazachstánu)
  • Ili (1 439 km, z toho 815 km na území Kazachstánu)
  • Išim (2 450 km)
  • Tobol (1 591 km)
  • Emba (712 km)
  • Sarysu (671 km)
  • Ču (1 067 km)
  • Nura (978 km)

Pro Kazachstán jsou typické velké rozdíly teplot: na jihu je rozdíl teplot mezi nejteplejším a nejstudenějším měsícem až 30° C a na severu až 40°-41° C, nejstudenější měsíc je Leden, jeho průměrná teplota na severu je -19°, na jihu -8 °C, nejteplejším měsícem je červenec.

Služby

Sektor služeb se stále rozvijí tempem, které neodpovídá potřebám. Přes dílčí pokrok v této oblasti lze obecně konstatovat, že služby poskytované v Kazachstánu jsou velmi často nízké kvality a drahé, a to jak pro běžné místní obyvatele, tak i pro cizince, kteří jsou zvyklí na nepoměrně vyšší standard a za přijatelnou cenu. Existující stav je zejména zapříčiněn dědictvím minulých let a dále pak různými „privatizacemi“ a snahami firem, které by měly služby poskytovat a nikoliv se pouze maximálně obohacovat na úkor svého zákazníka. Snad nejdále jsou služby v oblasti bankovnictví a turistického ruchu, tj. služby hotelů, restaurací a turistických kanceláří. Např. koncem roku 2007 bylo v Kazachstánu na cca 15,5 mil. obyvatel 5,6 mil. platebních karet, což bylo o téměř 37% více než v roce předešlém. Během roku bylo uskutečněno pouze cca 1,4 mil. bezhotovostních platebních operací bankovními kartami, což je ale opět o 48,6% více než v roce 2006. Finanční služby nabízené bankami jsou sice na slušné úrovni, avšak poznamenané byrokracií. Rozvijí se oblast pojišťovnictví, která následuje bankovní sektor. Rovněž se rozvíjí pohostinství, to však jen tam, kde jsou skupiny obyvatelstva s dostatečnými příjmy.

V oblasti výrobních služeb je situace obdobná, tarify v nákladní dopravě jsou poměrně vysoké (hlavně u železnice, logistické zajištění a manipulace s nákladem mimo velká střediska (Almaty, Astana, oblast u Kaspiku) je složité, špatné a těžko dostupné.

Podle kazašské statistiky podnikatelé prodávající služby dosáhli v roce 2007 tržby ve výši 2,973 mld. USD, což je proti předchozímu roku navýšení o 33 %. Z celkového objemu poskytnutých služeb připadá cca 40% na nákup občany.

V roce 2007 představovala kazašská nákladní doprava objem 350 449 mil. t/km a zvýšila se o za rok o 6,7%. Po železnici bylo přepraveno 201 080 mil. t/km s nárůstem 5,1 % a automobilová doprava zaznamenala nárůst 14 % a přepravila 61 443 mil. t/km. Magistrální ropovody a plynovody v roce 2007 zvýšily objem přepravovaných surovin o 5,4% a přepravily celkem 87 783 mil. t/km, z toho ropovody 42 281 mil. t/km a plynovody 45 502 mil. t/km.

V roce 2008 subjekty poskytující služby utržily 3,404 mld. USD, což byl nárůst proti roku předchozímu o 11,4%. Občané nakoupili služby za 1,36 mld. USD (+11,1%) a představuje to cca 40% z celkových služeb.

Ve výše uvedeném roce se po železnici přepravil náklad 215 110 mil. t/km (+7,1%), automobilová doprava dosáhla objemu přepraveného zboží 63 475 mil. t/km, (+2,9%), v magistrálních potrubích byl přepraven objem 90 294 tis. t/km, (+31%) a po vodě se přeplavil objem 55 314 mil. t/km (+6,9%).

V osobní dopravě klesla železniční doprava o 3,9% a letecká se zvýšila o 5,7%.

Cena služeb se v září 2008 za posledních dvanáct měsíců zvýšila o 17,3%.

V oblasti služeb je velmi pozitivní rozhodnutí ČSA zavést pravidelné linky Praha-Almaty-Praha dvakrát týdně od 1. května 2008. Přímé letecké spoljení Prahy s největším kazachstánským městem Almaty bude mít rozhodně pozitivní vliv na rozvoj bilaterárních vztahů.

Ostatní

Státní svátek:

16. prosinec – Den nezávislosti

Významné dny:
  • 1. a 2. leden – Nový rok
  • 7. leden – Pravoslavné Vánoce
  • 8. březen – Mezinárodní den žen
  • 22. březen – Nauryz mejramy (Svátek jara/nového roku)
  • 1. květen – Svátek jednoty lidu Kazachstánu
  • 9. květen – Den vítězství
  • 30. srpen – Den Ústavy KZ
  • 25. říjen – Den republiky

Podmínky využívání místní zdravotní péče českými občany a občany EU

Pokud se jedná o akutní poskytnutí první pomoci, ta je poskytována zdarma. Platí se až následná péče. Ceny jsou vysoké, a to jak absolutně, tak i vzhledem ke kvalitě poskytovaného ošetření. Nemocnice jsou skromně vybaveny, většinou starými sovětskými přístroji a úroveň hygieny je také problematická. Proto by občan ČR měl cestovat do Kazachstánu, jen když je jeho zdravotní stav alespoň dobrý. Vzhledem k výše uvedenému se doporučuje při cestě do Kazachstánu se pojistit.

Vznikne-li skutečně kritická situace, je vhodné deklarovat, že máte zájem o poskytnutí placené zdravotní péče, lze tak dosáhnout podstatně vyššího standardu ošetření nebo hospitalizace. Je proto třeba mít u sebe dostatečnou peněžní hotovost, neboť tak můžete prakticky okamžitě eliminovat některé nepříjemné situace.

Víza, poplatky, specifické podmínky cestování do teritoria

Mezi ČR a KZ je od roku 2000 zaveden oboustranný vízový režim. Žádost o vízum podávají občané ČR na ZÚ KZ v Praze. Občané ČR potřebují pro žádost o vízum platný cestovní pas (nejméně ještě 6 měsíců), vyplněnou žádost a jednu fotografii. Občané ČR nepodléhají registraci u migrační policie, pokud se hraniční kontrola uskutečnila na mezinárodních letištích Republiky Kazachstán. Turisté jedoucí autem podléhají povinné registraci nad 5 dnů pobytu v zemi u migrační policie – na OVIRu. Hotely registraci neprovádějí automaticky, je možné o tuto službu v hotelu požádat.

Podmínky pro vydání víza pro občany KZ jsou uvedeny na webové stánce: www.mzv.cz/astana

Pozn.: Vízum do KZ je poměrně drahé, podle typu od cca 70 do cca 160 USD.

Kontakty na zastupitelské úřady ČR v teritoriu (včetně generálních či honorárních konzulátů) – popis spojení z letiště a z centra města

Vláda ČR svým usnesením č. 524 ze dne 22.9.1993 vyslovila souhlas se zřízením Velvyslanectví České republiky v tehdejším hlavním městě Kazachstánu – Almaty.

V lednu 1995 zahájilo v Almaty činnost Velvyslanectví ČR s akreditovaným velvyslancem se sídlem v Moskvě. Slavnostní otevření velvyslanectví ČR v Kazachstánu se uskutečnilo během návštěvy ministra zahraničních věcí ČR v Almaty v rámci jeho cesty po zemích Střední Asie v březnu 1995. Od října 2003 je velvyslanectví řízeno mimořádným a zplnomocněným velvyslancem.

ZÚ Almaty byl pověřen také zastupováním zájmů České republiky v Kyrgyzstánu.

V říjnu 2007 se Velvyslanectví České republiky přestěhovalo do hlavního města Kazachstánu Astany.

Adresa:

Velvyslanectví České republiky v Kazachstánu (s akreditací pro Kyrgyzstán):
Business Center Arman, Sary Arka 6
010000 Astana
tel.: +7 7172 660 472
fax: +7 7172 660 142

Pro poštovní styk:

Embassy of the Czech Republic in Kazakhstan:
Business Centre Arman, Sary Arka 6
010000 Astana
Republic of Kazakhstan
astana@embyssy.mzv.cz
Obchodně ekonomiký úsek se nachází na velvyslanectví v Astaně.

Praktická telefonní čísla v teritoriu (záchranka, policie, požárníci, infolinky apod.)

  • 112 – mimořádné události
  • 101 – hasičská služba
  • 102 – policie
  • 103 – rychlá lékařská pomoc
  • 104 – havárie – plyn
  • 112 – policie
  • 109 – informace o telefonních číslech v Almaty (z některých uzlů nelze volat)
  • 151 – záchranáři (pouze z pevné linky)
  • 2505060 – nepřetržitá informační služba „ lékařská pomoc a léky“ v Almaty
  • 188 – placená informační služba pro telefonní čísla
  • 155 – z pevné linky v Almaty informace na letišti
  • 8727/2703333 z mobilního telefonu v Almaty informace na letišti
  • 058 – taxi z pevné linky v Almaty (bude změněno na 158)
  • 8727/3765238 taxi z mobilního telefonu

Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

Kazachstán je příjemcem i poskytovatelem zahraniční pomoci, avšak saldo je jednoznačně záporné. Většina zahraniční pomoci směrované do Kazachstánu má charakter financování nebo částečného financování některých rozvojových programů, zejména zaměřených na výstavbu a zlepšení infrastruktury. Dále na ochranu životního prostředí, na rozvoj malého a středního podnikání, na zlepšení lékařské péče pro občany, na rozvoj dopravy a projekty určené pro zlepšení ochrany lidských práv atd. V žádném případě se nejedná o humanitární pomoc.

Evropská komise financuje či spolufinancuje v Kazachstánu projekty na zlepšení podnikatelského prostředí, na podporu malého a středního podnikání, na upevnění postavení nevládních organizací, budování střediska poskytování právnických konzultací, na ochranu a podporu podnikatelů, na rozvoj dopravní infrastruktury. Podílí se na středoasijském migračním projektu pracovních sil a navrhuje opatření k zlepšení systému běženců ve Střední Asii. Zvláštní pozornost ze strany EK je věnována projektům rozvoje a koordinace národních energetických politik států Střední Asie.

Kazachstán sám poskytuje spíše humanitární pomoc, která je především určena kazašským menšinám žijícím v zahraničí, zvláště v nejbližším okolí (Mongolsko, Uzbekistán, Turkménie, Čína, Afghánistán) s cílem jejich přesídlení zpět do Kazachstánu. Kazachstán se podílel i na poskytování humanitární pomoci v průběhu protiteroristické operace v Afghánistánu.

Evropská komise přijala Koncepci spolupráce se zeměmi Střední Asie na období do roku 2013, kde plánuje na projekty financované nebo spolufinancované z EK zvýšit proti předešlému období finanční zdroje na dvojnásobek. Priority spolupráce byly stanovené do oblasti lidkých práv, vzdělávání, zlepšování podnikatelského prostředí, ekologie, vodních zdrojů a infrastruktury.

Kazachstán je velmi závislý na exportu ropy a zaujímá druhé místě ve světě, co se týče tempa růstu jejího exportu za posledních pět let. V současné době těží 1,3 mil barelů ropy denně a vyváží více jak jeden milión. Těžba poloviny kazachstánské ropy pochází ze třech ropných ložisek Tengíz, Uzen a Karačaganak. V roce 2015 se očekává, že těžba dosáhne 3,5 mil. barelů denně, z nichž tři milióny budou určené na export.